Čís. 5215.

Usnesení, jímž povoleno prozatímní opatření, jest jen tehdy řádně doručeno, byl-li připojen stejnopis návrhu ohrožené strany. Byl-li stejnopis návrhu doručen teprve dodatečně, jest lhůtu k rekursu a odporu počítati od tohoto doručení.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1925, R I 637/25.)
Odpůrci ohroženého bylo usnesení ze dne 18. dubna 1925, povolující prozatimně opatření, doručeno dne 22. dubna 1925, aniž by mu byl dodán stejnopis návrhu na povolení prozatímního opatření. Usnesením ze dne 6. května 1925 odmítl soud prvé stolice rekurs do povolujícího usnesení jako opožděný a současně nařídil, by odpůrci byl doručen i stejnopis návrhu. To stalo se dne 8. května 1925. Usnesením ze dne 9. května 1925 odmítl soud prvé stolice odpor proti povolení jako opožděný. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že rekurs i odpor do usnesení ze dne 18. dubna 1925 jest pokládati za včas podané a uložil prvému soudu, by rekurs i odpor vyřídil po zákonu. Důvody: Rekursu žalovaného (odpůrce) nelze upříti opráv- něnosti. Podle §u 65 ex. ř. jest vznésti rekurs proti prozatímnímu opatření do osmi dnů a odpor proti němu ve smyslu §u 397 ex. ř. do 14 dnů po doručení usnesení. Jak ze spisů vysvítá, bylo sice usnesení ze dne 18. dubna 1925, jímž navržené prozatímní opatření povoleno, žalovanému dne 22. dubna 1925 k vlastním rukám doručeno, návrh jemu za podklad sloužící byl však teprve dodatečně s usnesením ze dne 6. května 1925 zástupci žalovaného dne 8. května 1925 doručen. Lhůtu pro opravné prostředky lze proto počítati teprve ode dne řádného doručení napadeného usnesení a pro jeho posouzení nutného podkladu (návrhu) a jest tudíž jak rekurs již dne 6. května 1925 podaný, tak odpor dne 8. května 1925 proti hořejšímu prozatímnímu opatření vznesený považovati za včas podané.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Byť i zákon v §u 395 ex. řádu prohlásil jenom, že o tom, jak má usnesení, kterým bylo povoleno prozatímní opatření, býti doručeno odpůrci ohrožené strany, mají platnost ustanovení pro doručení žalob (tedy §§ 106 až 108 c. ř. s.), přece právě z předpisů o doručení žalob a z předpisů §u 53 odstavec druhý ex. ř. je zřejmo, že odpůrci ohrožené strany musí býti doručen s povolujícím usnesením také stejnopis návrhu, že jenom takové doručení, totiž doručení usnesení se stejnopisem — jest s hlediska §§ 106 až 108 cřs. a §§ 395 a 53 ex. řádu považovati za řádné doručení povolujícího usnesení, jehož dnem počíná lhůta k rekursu a k odporu. Proto jest dovolací rekurs bezdůvodným, neboť jeho vývody nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění rekursního usnesení.

Citace:

Čís. 5215. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 216-217.