Čís. 1097.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Obchod (závod) jako takový, pokud se týče nájemní práva k obchodním místnostem nejsou předměty potřeby a nepodléhá jich zcizení předpisům lichevního zákona.
V přímém prodeji zásob zboží a zařízení krámu tím, kdo se obchodu (závodu) vzdává, nelze spatřovati pletichy.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1923, Kr I 1158/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných Aloisa T-а a Vojtěcha P-а do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 28. května 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem čís. 4 §u 11 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. a přečinem §u 7 (3) téhož zákona potud, že napadený rozsudek v odsuzujícím výroku pro § 11 čís. 4 lich. zák. jako zmatečný zrušil a obžalované dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sprostil z obžaloby pro přečin pletich dle čís. 4 §u 11 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., jehož se prý dopustili tím, že Alois T. prodávaje s postoupením dílny zařízení oplatkárny Antonínu S. dne 1. února 1921, dále prodávaje zařízení obchodu lahůdkářského s postoupením téhož Vojtěchu P-ovi a pak společně s tímto Haně T-ové, pustili se do pletich, jež jsou způsobilé stupňovati ceny předmětů potřeby; pokud pak zmateční stížnost směřovala proti rozsudkovému výroku, odsuzujícímu obžalované pro přečin přímého předražování dle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. а n., spáchaný prodejem zařízení oplatkárny a prodejem zařízení lahůdkářského obchodu se zbožím, napadený rozsudek v tomto bodu jako zmatečný zrušil a vrátil věc soudu první stolice, by ji v rozsahu tohoto zrušení znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční sbžnosti obžalovaných Aloisa T-а a Vojtěcha P-а, pokud směřuje proti rozsudkovému výroku, odsuzujícímu je pro přečin přímého předražování dle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. ohledně oplatkárny a lahůdkářského obchodu, a uplatňuje zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Dle odůvodnění rozsudku, jež tvoří s rozsudkovým výrokem jeden celek — zejména z míst, kde soud opětovně zdůrazňuje, že se prodávalo »zařízení oplatkárny s postupem dílny« a »obchod lahůdkářský se zařízením a zbožím« — a podobně nemůže býti pochyby, že lichevní soud odsoudil stěžovatele — jak pokud se týče oplatkárny, tak pokud se týče lahůdkářského obchodu — pro prodej obchodu (závodu) v jeho celistvosti, tedy pro prodej jak zařízení a zboží, tak i pro postoupení obchodu (závodu), po případě i pro postoupení nájemních práv k obchodním místnostem. Než hodnota obchodu (závodu) v jeho celistvosti záleží nejen v materielním obsahu inventáře obchodu, tedy v zařízení a ve zboží, nýbrž i v oněch imaterielních momentech, které tvoří jeho hodnotu jako prostředku výdělečného a záležejí v tom, že obchodní místnost svým trváním, výhodnou polohou a svým dobrým jménem jest vyhledávána zákazníky. Souhrn těchto výdělkových možnosti, známostí, zavedení obchodu na určitém místě, určitého kruhu zákaznictva, jimiž obchod (závod), jako zdroj výdělku nabývá zvýšené hodnoty, nespadá pod pojem předmětů potřeby, jimiž jsou po rozumu §u 1 lichevního zákona věci movité, sloužící přímo nebo nepřímo ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Vychází-li se tedy ze skutkových zjištění lichevního soudu, že předmětem prodeje, jak pokud se týče oplatkárny, tak pokud se týče lahůdkářského obchodu, bylo nejen zařízení a zboží, nýbrž i obchod (závod) jako takový, po případě i nájemní práva k obchodním místnostem, a přihlíží-li se k tomu, že postoupení obchodu (závodu) jako takového není předmětem potřeby po rozumu §u 1 lichevního zákona — což platí touž měrou i o postoupení nájemních práv k obchodním místnostem — nutno za to míti, že z toho, co stěžovatelé při oněch prodejích utržili, připadá jen část na zařízení a zboží, část druhá pak na prodej obchodu (závodu) jako takového a po případě také na prodej nájemních práv k obchodním místnostem. Až v tomto směru budou učiněna potřebná zjištění, bude možno uvažovati a rozhodnouti, zdali a v jaké míře se stěžovatelé dopustili přímého předražování, spáchaného prodejem zařízení a zboží oplatkárny a lahůdkářského obchodu. Poněvadž nejvyšší soud podle toho, co právě uvedeno, nemá dostatečného skutkového podkladu, by ve věci samé mohl ihned rozhodnouti (§ 288 čís. 3 tr. ř.), bylo ku zmateční stížnosti obžalovaných napadený rozsudek ve výroku, odsuzujícím je pro přečin přímého předražování, pokud se týče oplatkárny a lahůdkářského obchodu, jako zmatečný zrušiti a věc vrátiti prvnímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Vyhověti bylo zmateční stížnosti obžalovaných Aloisa T-а a Vojtěcha P-а, pokud se obrací proti odsouzení pro přečin pletich dle čís. 4 §u 11 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Rozsudek podřaďuje pod pojem tohoto trestného jednání též čin, pro který uznal obžalované T-а a P-а vinnými také přečinem přímého předražování dle §u 7 (3) cit. zákona. Také v důvodech spojuje rozsudek to, co požadováno za prodej zařízení a zboží, s tím, co požadováno za postoupení obchodu (závodu) jako takového, po případě za prodej nájemních práv k obchodním místnostem, pod jedno hledisko. Právní stanovisko soudu nalézacího není správno. Jak bylo dovoděno při rozboru zmateční stížnosti ohledně přečinu přímého předražování, nelze ani na prodej obchodu (závodu) jako takového ani na eventuelní prodej nájemních práv k obchodním místnostem použiti trestních ustanovení zákona o trestání válečné lichvy, poněvadž schází podmínka §u 1 tohoto zákona a již z tohoto důvodu nelze mluviti, pokud jde o prodej obchodu (závodu), po případě o prodej nájemních práv k obchodním místnostem, o pletichách. Než skutková podstata pletich není dána, ani pokud jde o zařízení a zboží, neboť podle zjištění nalézacího soudu byli obžalovaní obchodníky a tudíž zajisté oprávněni k tomu, by zboží prodali dále, ať již v drobném, ať již v celku, a pokud se týče zařízení, nelze přímý prodej zařízení obchodu (závodu), jehož se obchodník neb provozovatel vzdává, novému obchodníku neb provozovateli, nazvati obchodováním se zařízením, nehledě ani k tomu, že na prodeji tom v případě, tomto také nebylo nic pokoutního ani podloudného.

Citace:

č. 1097. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 77-79.