NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 4812.

Exekuční právo, nabyté proti zákazu §u 10 vyr. ř., jest nicotným, třebaže povolující usnesení nabylo právní moci a vyrovnávací řízení bylo napotom zastaveno.
Rozh. ze dne 17. března 1925, R I 214/25).
Vymáhající věřitel navrhl podáním ze dne 5. března 1924 opětovný výkon exekuce, povolené usnesením ze dne 31. prosince 1923. Tento opětovný výkon byl proveden dne 13. března 1924 jednak poznámkou zabavení na zájemním protokole ze dne 6. března 1924 v příčině předmětů v tomto protokole uvedených, jednak zabavením svršků dalších, vyznačených v pokračování k témuž zájemnímu protokolu ze dne 13. března 1924. Usnesením ze dne 11. března 1924 bylo o jmění dlužníka zahájeno řízení vyrovnávací, kteréžto usnesení bylo téhož dne vyvěšeno na soudní desce. Návrhu vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v exekuci a nařízen byl prodej předmětů seznamenaných v protokole ze dne 13. března 1924, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dle ustanovení §u 10 vyrovnávacího řádu nemůže po zavedení vyrovnávacího řízení býti nabyto na věcech dlužníka soudcovské zástavní nebo uspokojovací právo. Poněvadž vyrovnávací řízení bylo zahájeno 11. března 1924, zabavení však stalo se 13. března 1924 již po zavedení řízení, nemohlo zástavní právo vymáhající strany, byť i zabavení bylo provedeno, vůbec vzniknouti. Ustanovení §u 10 vyr. ř. jest normou imperativní a musí z moci úřední býti brán k němu zřetel. Bylo-li tudíž soudcovské právo v době této přes to vymoženo, jest neplatné, nemůže miti účinků a musí býti odstraněno. (Viz Lehmann Kommentar II. str. 70). Jinak by byla zajisté porušena rovnost věřitelů v řízení vyrovnávacím. Na tom nemůže ničeho změniti ustanovení §u 12 vyr. ř., neboť toto se vztahuje na oddělovací práva nabytá v posledních 60 dnech před zavedením vyrovnávacího řízení. Jenom tato práva mohou v případu zastavení vyrovnávacího řízení obživovati, ni- koli však zástavní práva, vzniklá po zahájení řízení, kteráž jsou již sama o sobě nicotná. Poněvadž tedy zástavní právo strany vymáhající platně vzniknouti nemohlo, nebyl ani ospravedlněn návrh na pokračování v exekuci prodejem věcí, zabavených vesměs po zahájení vyrovnávacího řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle ustanovení §u 10 vyr. ř. a jeho motivů je vyloučeno, by si jednotliví věřitelé za řízení vyrovnávacího zjednali exekučními úkony příznivější postavení. Soudcovského zástavního práva nelze vůbec v té době nabyti a je tedy, když přece byly provedeny exekuční úkony, k němu směřující, nicotným (§ 879 obč. zák.). Právo nicotné však vůbec neexistuje, není proto nutno, by mu bylo odporováno opravnými prostředky, nemůže vůbec nabýti právní moci a nemůže oživnouti (§ 12 vyr. ř. mluví jenom o právech nabytých před zahájením vyr. řízení). V ostatním stačí poukázati na důvody napadeného usnesení.

Citace:

č. 4812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 545-546.