Čís. 17400.

Hromadné sirotčí pokladny jsou právnickými osobami, jejichž správou jsou poměřeny poručenské soudy.
Uchazečům o zápůjčky a dlužníkům nepřísluší v příčině zápůjček u hromadných sirotčích pokladen právo ke stížnosti pořadem soudních stolic.
(Rozh. ze dne 4. října 1939, R II 202/39.)
Manželé Karel a Aloisie J., rolníci v D. V., žádali o zápůjčku z hromadné sirotčí pokladny okresního soudu v H., jež jim byla povolena za podmínek uvedených v usnesení ze dne 22. února 1939. Zápůjčka tato byla schválena vrchním soudem v B. s tou změnou, že jest třeba platiti úroky ze sirotčí zápůjčky od prvého dne měsíce, v němž zápůjčka byla povolena, a nikoliv od prvého dne měsíce, ve kterém zápůjčka má býti vyplacena. Tato změna jako smluvní podmínka byla také rozhodnutím okresního soudu v H. ze dne 30. března 1939 sdělena manželům Karlu a Aloisii J. jakož i jejich právnímu zástupci. Rozhodnutím ze dne 17. června 1939 dal okresní soud v H. poukaz k výplatě zápůjčky po srážce úroků od 1. února 1939, v kterémžto měsíci zápůjčka byla povolena, až do 30. června 1939. Do rozhodnutí v příčině srážky úroků od 1. února 1939 podali vypůjčitelé rekurs se žádostí, že mají býti úroky sráženy jen ode dne výplaty, t. j. od 1. června 1939. Rekursní soud nevyhověl rekursu. Důvody: Podle smluvních podmínek zavázali se stěžovatelé zaplatiti úroky od prvého dne měsíce, v němž zápůjčka byla povolena, t. j. od 1. února 1939. Právem proto prvý soud jako zástupce hromadné sirotčí pokladny okresního soudu v H. podle těchto smluvních podmínek srazil úroky od 1. února 1939, ježto v tomto měsíci byla tato peněžitá zápůjčka povolena.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a rekurs stěžovatelů odmítl.
Důvody:
Hromadné sirotčí pokladny zřízené podle cís. nařízení ze dne 9. listopadu 1858 č. 205 ř. z. a instrukce ministerstev vnitra, spravedlnosti a financí ze dne 24. června 1859 č. 123 ř. z. jsou zvláštním účelovým jměním, jež jest podmětem práv a závazků, jsou tedy právnickými osobami, jejichž správou jsou podle § 1 cit. cís. nařízení a § 1 cit. instrukce pověřeny poručenské soudy. Z ustanovení §§ 26 a 28 cit. instrukce vyplývá, že o zápůjčce a tedy i o jejích podmínkách rozhodují jen poručenské soudy a, že uchazečům o zápůjčky i dlužníkům proti rozhodnutím poručenských soudů v příčině zápůjček u hromadných sirotčích pokladen nepřísluší právo ke stížnosti pořadem soudních stolic. Stížnosti takové mají býti proto rekursním soudem odmítnuty. Ježto v projednávaném případě rekursní soud stížnost Karla a Aloisie J., podanou a označenou jako řádný opravný prostředek v soudních věcech, neodmítl, nýbrž meritorně vyřídil, jest jeho rozhodnutí zmatečné podle § 41 lit. c) zákona čís. 100/1931 Sb. z. a n. a bylo je proto z moci úřední zrušiti a stížnost onu odmítnouti (rozh. č. 12107 Sb. n. s.).

Citace:

č. 17400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 484-485.