NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3009.

Dopravní úředník jest oprávněn zadržeti a ke zjištění předvésti osobu, která přestoupila předpisy dopravního řádu (chtěla nastoupiti do rozjetého vlaku a úředníka jí v tom bránícího urazila).
Trestní sazba podle druhého odstavce § 313 tr. zák. má místo i tehda, když urážka neměla kromě překažení výkonu služby jiných následků.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1927, Zm I 543/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 22. června 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle § 312 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Po věcné stránce (čís. 10 § 281 tr. ř.) namítá stížnost, že soud při výměře trestu použil neprávem vyšší trestní sazby § 313 tr. zák., pro jehož použití není podle názoru stížnosti zákonných předpokladů. Má za to, že nemůže býti řeči o tom, že obžalovaný svým jednáním skutečně překazil služební výkon dopravního úředníka, poněvadž prý výkon zmařen nebyl, naopak k němu došlo (ovšem až po zakročení četnického strážmistra) a mimo to úředník sám nebyl prý oprávněn použíti brachiální moci, nýbrž směl jen slovně vyzvati pozastavenou osobu, by s ním šla k úřednímu jednání. Touto námitkou chce zmateční stížnost patrně říci, že úředník, překročiv meze svého oprávnění, daného mu služební instrukcí, neprováděl vůbec služebního výkonu, odváděje obžalovaného mocí k vůli zjištění. Než v obou směrech jest zmateční stížnost na omylu. Podle §u 93 dopravního řádu železničního ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1 ř. zák. z roku 1852 jest obecenstvo povinno uposlechnouti služebních nařízení železničních zřízenců v stejnokroji, neb opatřených služebním odznakem nebo legitimací. Podle § 102 téhož dopravního řádu jsou železniční zřízenci oprávněni vykonávati moc policejní (ve všech případech, kde není policejní nebo soudní moc po ruce) proti oněm osobám, které přestupují předpisy dopravního řádu a neuposlechnou jejich napomenutí, nebo které svým jednáním ruší neb ohrožují bezpečnost dopravy (rozh. čís. 1443 sb. n. s., srv. také čís. 953 sb. n. s.). V souzeném případě dal obžalovaný dopravnímu úředníku státních drah v U. příčinu k úřednímu zakročení tím, že chtěl nastupovati do rozjetého vlaku, a když mu v tom úředník zabránil z důvodu dopravní bezpečnosti, hrubě ho urazil. Dopravní úředník byl podle služebních předpisů oprávněn zadržeti a zjistiti obžalovaného a zaříditi, čeho třeba k vůli jeho potrestání na četnické stanici. To se také stalo. Poněvadž dopravní řád mu dovoluje v takovém případě, není-li po ruce bezpečnostní stráže, vykonávati proti osobám neposlušným nebo bezpečnost dopravy ohrožujícím moc policejní a použiti po případě i moci, jednal dopravní úředník v mezích svého oprávnění a vykonával službu, když obžalovaného předváděl k zjištění. Že tento jeho služební výkon byl zmařen urážlivým jednáním stěžovatelovým, zjišťuje rozsudek bezvadně; jsou tu tudíž předpoklady pro použití trestní sazby druhého odstavce § 313 tr. zák., která má místo i tehda, když urážka neměla kromě překažení výkonu služby jiných následků, a nepochybil nalézací soud, použil-li snad této vyšší sazby, což ovšem z rozsudku není patrno.

Citace:

č. 2771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 381-384.