Č. 6031.

Živnostenské právo. — Samospráva obecní. — Administrativní řízení: * Obec není legitimována odporovati ani v pořadí stolic správních opatření živnostenského úřadu, jímž na základě § 51 živn. řádu byly stanoveny maximální sazby pro živnost kominickou.
(Nález ze dne 6. listopadu 1926 č. 20723.) Prejudikatura: Boh. 3307 adm.
Věc: Město R. proti ministerstvu obchodu o stanovení nejvyšších sazeb pro živnost kominickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si obce z výnosu zsp-é v Praze, jímž byly stanoveny nejvyšší sazby pro živnost kominickou ve správním okresu r-ckém, jako nepřípustné, ježto proti stanovení nejvyšších sazeb za práce kominické přísluší právo odvolací jen příslušným živn. společenstvům.
O stížnosti nss uvážil — — — — —
Stěžující si obec tvrdí, že jí přísluší postavení strany v řízení za účelem stanovení nejvyšších sazeb pro živnost kominickou, a na odůvodnění uvádí, že živn. řád neobsahuje ustanovení, jímž by rekursní právo obce bylo vyloučeno, naopak živn. řád v otázce stanovení nejvyšších sazeb pro živnost kominickou nečiní rozdílu mezi obcemi na jedné a živn. společenstvy kominíků na druhé straně, pokud jde o právo stížnosti neb odvolání. Stížnost dovozuje, že právě jako živn. společenstva kominíků jsou povolána hájiti zájmy svých členů, tak obce jsou povolány hájiti zájmy svého obyvatelstva proti případným přehnaným nárokům mistrů kominických, neboť obě korporace jsou si na roveň postaveny, mají stejná práva a nelze jim upříti práva domáhati se stížností neb odvoláním k úřadům vyšším nápravy rozhodnutí nižších stolic, jimiž občané, resp. subjekty právní cítí se býti ve svých právech poškozeni. Úchylka z tohoto pravidla jest přípustná jen tehdy, stanoví-li ji zákon sám na př. v §§ 18 a 20 živn. řádu. V otázce sazeb kominických § 51 cit. zák. úchylky nečiní. Ukládá-li živn. řád živnostenským úřadům povinnost, aby o určitých otázkách před svým rozhodnutím vyslechly jak živn. společenstva tak obce (§§ 42 a 51 ž. ř.) čili dává-li těmto zástupcům interesentů právo přednésti a uplatňovati námitky proti zamýšleným úpravám, pak bylo by protismyslno upříti jim právo stížnosti a opravných prostředků k úřadům vyšším, jestliže nižší instance k předneseným námitkám nepřihlédly a je náležitě nehodnotily.
Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti.
V nál. Boh. 3307 adm. vyslovil nss názor, že celý systém živn. řádu ukazuje jasně na to, že tam, kde zákon chtěl v oboru práva živnostenského korporacím povolaným podle své podstaty k hájení určitého okruhu kolektivních zájmů přiznati právo odvolání (postavení strany), učinil tak výslovným předpisem; tak pokud jde o obce zejména v §§ 18, 20, 21 g), pokud jde o společenstvo v § 116 a). Kde takový úmysl zákona zřejmě projeven není, nelze korporacím takovým postavení strany přiznati, byť i jim na tu kterou materii byla jistá ingerence propůjčena v té formě, že musejí býti úřadem slyšeny.
V živn. řádě není zastupitelstvům obcí, pro něž mají býti stanoveny nejvyšší sazby za práce kominické, přiznáno odvolací právo a nelze je z tohoto zákona, zejména ne z ustanovení 3. odst. § 51 dovoditi. Nemají tedy zastupitelstva obcí v řízení za účelem stanovení nejvyšších sazeb pro živnost kominickou postavení strany a nejsou proto k rekursu do rozhodnutí, jímž byly pro obec nejvyšší sazby za práce kominické stanoveny, legitimovány.

Citace:

č. 6031. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 562-563.