Čís. 1075.
Nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. а n., o odkladu exekuce vyklizením.
Přiměřenou náhradou za dosavadní stálý byt může bytí zase jen byt stálý, nikoliv však byt sezónní.
(Rozh. ze dne 31. května 1921, R II 225/21.)
Exekuční soud povolil odklad exekuce vyklizením. Důvody:
Povinná strana žádá za odklad exekuce vyklizením, poněvadž tvrdí, že
nemohla bez své viny najíti náhradu za svůj byt. To prokázáno potvrzením obecního úřadu v L. Je pravda, že úřad tento na další dotaz exekučního soudu připustil, že v L. je dosti bytů sezónních, určených pro
lázeňské hosty, obyvatelných jen v létě, že tyto byty daly by se po provedení různých adaptací upraviti na byty obyvatelné po celý rok. Tím však ještě není vyvráceno tvrzení strany povinné, že bez své viny nenalezla potřebné náhrady za nynější svůj byt. Rekursní soud zamítl návrh na odklad exekuce. Důvody: Jest otázka, zda-li mohli povinní dosíci náhrady za byt, ze kterého se měli dne 1. dubna 1921 vystěhovati. K otázce té dlužno přisvědčiti, neboť na dotaz soudu po této okolnosti odpovídá povolaný k tomu orgán, totiž obecní úřad v L., kladně.
Tato odpověď jest dána na dotaz, který zněl, zda-li jest pravdou to, co tvrdí vymáhající strana, že totiž povinní nenalezli jiného bytu jen proto,
že ho včas nehledali, že je v L. dosti bytů, zejména bytuů saisonních,
které pro celoroční obývání upraviti lze; dále zdali jest pravdou, co tvrdí
strana povinná, že volné byty jsou pouze sezónní, obyvatelné jen v době letní. A na tento celý dotaz dal obecní úřad v L. odpověď, že pravda jest
na obou stranách. Z toho jest patrno, že v L. od srpna 1920 do 1. dubna 1921 bylo bytů dosti, zejména také sezónních, které pro celoroční obývání
upraviti lze. Mohli tedy míti povinní přiměřenou náhradu za byt, který
jim dle smíru 1. dubna 1921 opustiti bylo. Že přiměřené náhrady za tento byt dne 1. dubna 1921 neměli, dlužno přičísti toliko jejich zavinění, jak
z odpovědi obecního úřadu v L. rovněž vyčisti lze. Jest nerozhodným, že
by po prvním dubnu 1921, jak odpověď obecního úřadu v L. uvádí, povinní místnosti náhradní těžko dostali. Ostatně jak ze stylisace této jest patrno, naprosto nemožným to není.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Povinní ve své žádosti za odklad vyklizení tvrdili, že celý podzim a celou zimu hledali v L. pro svou rodinu byt, přes veškerou námahu však
dodnes (24. března 1921) ho nenašli, a obecní úřad v L. úředně potvrdil na
žádosti správnost těchto údajů. Tím navrhovatelé osvědčili, že bez své viny nemají přiměřené náhrady. Osvědčení to dlužno pokládati za
postačitelné, ježto v nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.
přesného důkazu v té příčině se nevyžaduje. Na tom nemění ničeho
obsah zprávy téhož obecního úřadu ze dne 20. dubna 1921, podané k soudnímu dotazu ze dne 15. dubna 1921, kdyžtě vzhledem k tomuto dotazu
v podstatě vyznívá přece jen v ten rozum, že v L. jest dostatek byttů sezonních, které lze upraviti na stálé byty. Právem však stěžovatelé vytýkají, že tím není zodpověděna otázka, zda dotyční vlastníci domů s byty
sezónními jsou, po případě byli ochotni, pronajati tyto byty stěžovatelům
na stálo, kdyžtě zpeněží je lépe a výhodněji i pohodlněji bez nákladných
adaptací pro lázeňské hosty, — pokud se týče zda vlastníci domů jsou,
po případě byli ochotni provésti příslušné adaptace bytu na byty celoroční, ať již na vlastní útraty či na útraty stěžovatelů. Přiměřenou náhradou za dosavadní stálý byt stěžovatelů může však býti zase jen byt
stálý, nikoli byt sezónní. K okolnostem, jež vymáhající věřitel ve svém
rekursu přednesl k vyvrácení tvrzení povinných, že nemají bez své viny
přiměřené náhrady, jakožto k novotám v exekučním řízení nepřípustným nelze míti zření.