Čís. 9133.

Byla-li dlužníkova pohledávka, zabavená v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení o dlužníkově jmění, přikázána jen k vybrání, jest exekuci na pohledávku vzhledem k § 12 vyr. ř. zrušiti, i když usnesení o přikázání pohledávky k vybrání bylo stranám doručeno před zahájením vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1929, R I 644/29.) Dlužník navrhl zrušení exekuce zabavením jeho pohledávky za poštovním šekovým úřadem a přikázáním k vybrání, ježto vymáhající věřitel nabyl na zabavenou pohledávku práva dříve než šedesát dnů před zahájením vyrovnacího řízení. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl a exekuci zrušil.
Důvody: Na zabavenou pohledávku dlužníka za poštovním šekovým úřadem nabyl vymáhající věřitel zástavního práva dne 11. října 1927, kdy usnesení povolující exekuci bylo doručeno poddlužníku. Ježto bylo vyrovnací řízení o dlužníkovu jmění zahájeno usnesením ze dne 22. listopadu 1927 a ediktem z téhož dne vyhlášeno, nabyl vymáhající věřitel exekucemi oddělných práv na dlužníkovu jmění teprve v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení (§ 12 vyr. ř.). Zahájením vyrovnacího řízení zanikla oddělná práva s plným účinkem hmotněprávním. Oživnutí oddělných práv připouští zákon, jen, bylo-li vyrovnací řízení zastaveno podle § 56 vyr. ř. Poněvadž v tomto případě k zastavení vyrovnacího řízení nedošlo, nýbrž bylo po právoplatném potvrzení vyrovnání skončeno, nenastal tu případ, kdy jediné oddělná práva oživují, ježto po řádném skončení vyrovnacího řízení nemůže k jich obživnutí vůbec již dojiti, ani v případě § 57 vyr. ř. Práva ta zanikla úplně a konečně. Není proto závady, by podle § 40 ex. ř. exekuce, o niž jde, nebyla zrušena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vymáhající věřitelka napadá rozhodnutí rekursního soudu, pokud vyslovuje, že exekuce povolená usnesením ze dne 1. října 1927 zabavením pohledávky, příslušející povinnému částkou víceméně 15000 Kč proti poštovnímu úřadu šekovému a usnesením ze dne 12. listopadu 1927 přikázané k vybrání, se zrušuje a že tím jsou zrušeny i všechny exekuční úkony v této příčině vykonané, dovolávajíc se při tom jmenovitě i zdejšího rozhodnutí, sb. n. s. čís. 6330. Než činí tak neprávem, neboť přezírá, že zabavená pohledávka nebyla jí přikázána na místě placení, nýbrž, jak sama v dovolacím rekursu správně uvádí, jen k vybrání, a že v tomto případě nenastávají právní účinky § 316 ex. ř., jak mylně má za to dovolací rekurentka, nýbrž jen právní účinky § 308 ex. ř., podle nichž zůstává povinný majitelem zabavené pohledávky (věřitelem poddlužníka) a vymáhající věřitel jest jen zmocněn k úkonům tam blíže uvedeným. Dovolací rekurs jest proto nedůvodný, třebas usnesení o přikázání zabavené pohledávky bylo stranám doručeno před zahájením vyrovnacího řízení.

Citace:

č. 9133. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 160-161.