Čís. 14941.
Nárok zaměstnancův na náhradu škody, ježto se zaměstnavatel nepostaral o řádné užívání služebního bytu, náleží k příslušnosti pracovních soudů.
(Rozh. ze dne 7. února 1936, Rv II 326/34.)
Žalobkyně domáhá se na žalovaném náhrady škody, ježto utrpěla úraz, stoupajíc po žebříku na půdu, a spatřuje zavinění žalovaného jakožto majitele domu v tom, že se nepostaral o schůdný přístup na půdu. Žalobkyně tvrdila, že uklízela u žalovaného kancelářské místnosti a že i jinak vypomáhala v domácnosti u žalovaného, začež dostávala volný byt v jeho domě a kromě toho měsíční služné a to až do doby svého úrazu, kdy se služební poměr žalobkyně u žalovaného ukončil a od kdy platila žalobkyně žalovanému měsíční nájemné 75 Kč. Prvý soud (krajský soud) uznal žalobní nárok po právu, odvolací soud nikoliv.
Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a žalobu odmítl.
Důvody:
Jde o to, jakou povahu měl právní poměr mezi stranami v době úrazu. Podle tvrzení žalobkyně byl tehdy mezi stranami poměr služební a byt poskytovaný žalovaným žalobkyni byl bytem služebním, jehož příslušenstvím byla í půda. Žalovanému bylo také známo, že žalobkyně užívá půdy; týž jí výslovně zakázal jen ukládání hořlavých látek na půdě. Shora uvedené údaje žalobkyně jsou rozhodné pro posouzení, který soud byl příslušný k uplatňování žalobního nároku (§ 41 druhý odstavec j. n.). Žalobkyně opodstatňovala nárok na náhradu škody tím, že se žalovaný nepostaral o řádné užívání služebního bytu. Takový náhradní nárok zaměstnancův proti zaměstnavateli však náleží k příslušnosti pracovního soudu, pokud se týče oddělení okresního soudu pro pracovní spory, a není-li pro soudní okres zřízen pracovní soud ani oddělení okresního soudu pro spory pracovní, náleží k věcné příslušnosti okresních soudů (§ 42 zák. o prac. soudech). To plyne zejména z ustanovení § 2 c) zákona o prac. soudech, podle něhož jsou pracovní soudy příslušné rozhodovali o náhradních nárocích z poměru pracovního, služebního nebo učebního. Že služební byt jest součástí služebního poměru, plyne z § 2 f) zák. o prac. soudech, podle něhož rozhodují pracovní soudy o výpovědi, vyklizení nebo nájemném z bytů, jichž užívání zaměstnavatel zaměstnanci poskytl bezplatně anebo za plat. Lhostejno, že v § 2 c) zákona o prac. soudech není uveden výslovně též nárok na náhradu škody, vzniklé při užívání služebního bytu, ježto v § 2 c) jsou uvedeny jen příkladmo (»zejména«) některé případy tam spadající. Bylo-li užívání služebního bytu a jeho příslušenství součástí služebního poměru a utrpěla-li žalobkyně při užívání služebního bytu úraz a vznáší-li proto náhradní nárok proti žalovanému, jde o spor naznačený v předpisu § 2 c) zák. o prac. soudech. V souzené věci byla podána žaloba dne 28. července 1932, tedy již po účinnosti zákona o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, čís. 131 Sb. z. a n., u krajského soudu v M., ač měla býti podána u okresního soudu v B. (srov. čís. 11733 Sb. n. s.). Jednal tudíž o žalobě soud, jenž se nemohl státi příslušným ani dohodou stran (§ 104 j. n.) a jsou proto rozsudky nižších soudů i s předchozím řízením zmatečné podle § 477 čís. 3 c. ř. s. K této zmatečnosti jest přihlédnouti z úřadu (§§ 471 čís. 7, 513 c. ř. s.).