NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 4273.

Společenstva výdělková a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Zápůjčka, již poskytlo společenstvo nečlenu, jest jednáním nicotným. Lhostejno, že dle stanov bylo společenstvo oprávněno přijímati vklady i od nečlenů.
(Rozh. ze dne 15. října 1924, Rv I 1071/24.)
Žalující úvěrní družstvo přijímalo od žalované, jež nebyla jeho členkou, říšskoněmecké marky a ukládalo je na markový účet. Žalovaná obdržela pak od družstva zápůjčky v Kč, jež byly k její tíži vedeny na zvláštním účtu. Žalobě, jíž domáhalo se družstvo na žalované zaplacení poskytnutých zápůjček, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl mimo jiné z těchto důvodů: Žalobkyně byla oprávněna dle §u 2 čís. 2 stanov přijímati peněžní vklady k co nejvhodnějšímu uložení od členů i nečlenů a dle §u 92 čís. 3 vésti obchody v běžném účtu pro členy s použitím nebo bez použití šekového spojení, a poskytovati v běžném účtu zápůjčky členům, dle §u 2 čís. 4 smí žalobkyně poskytovati zálohy a půjčky pouze členům, jako dle §u 2 čís. 12 mohou býti obchody uzavírány jen se členy a jen potud, pokud sahá jejich úvěrní schopnost a pokud dají členové dostatečnou jistotu, jakož vůbec mohou býti jen členové účastni výhod společenstva. Dle §u 19 budou vydány zapůjčené částky členům jen, dají-li přiměřenou jistotu. Ježto žalovaná není členem žalobkyně, nejednala tato, poskytujíc jí půjčku, ve shodě se stanovami, žalovaná, nejsouc členem, neměla míti účast na výhodách společenstva a jistota, již žalobkyně i od členů obdržela v markách, nebyla jistě při kolísavém kursu marky dostatečná. Na právním názoru odvolacího soudu nemění ničeho okolnost, že takto byl úvěr poskytován usnesením ředitelství. Není také zcela správné tvrzení rozsudku, že společenstvo může provozovati i s třetími osobami obchody, jež jsou, nikoliv účelem společenstva, nýbrž jen prostředkem k dosažení tohoto účelu. S tím lze souhlasiti jen s tím obmezením, že dotyčný obchod nesmí býti v rozporu se stanovami. Dle §u 88 zákona o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. je trestným společník, jenž rozšiřuje činnosti společenstva na jiné předměty, než které jsou uvedeny v §u 1 zákona. Neplatnou je pak každá smlouva, jejímž předmětem je nějaké konání, jež se příčí dobrým mravům (Krasnopolski, Kafka vš. obč. zák. str. 98, Stubenrauch u § 878 obč. zák.) а k obchodům uvedeným v §u 1 patří jen obchody se společníky. Poskytnutí zápůjčky nečlenům je tudíž neplatným obchodem, z něhož pro žalovanou nemohl vzejíti závazek. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní sdílí dovolací soud názor soudu odvolacího, že právní jednání mezi stranami ohledně vybírání korun od žalujícího společenstva jako půjčka jest nicotným (§ 879 obč. zák.) a nikoli jen neplatným a nemohla proto tato nicotnost býti zhojena ani dodatečným přijímáním kontokorentu bez námitek. Žalující strana jest společenstvem ve smyslu zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Jako takové musí svou činností směřovati jedině ku podpoře výdělku nebo hospodářství svých členů prostředky, v §u 2 stanov uvedenými. Každý jiný účel jest vyloučen a není žalujícímu společenstvu dovolen, neboť pak by přestalo býti společenstvem ve smyslu naduvedeného zákona. V důsledcích toho, třebas dovoleno jest v §u 2 čís. 2 stanov žalujícího společenstva, by přijímalo peněžní vklady také od nečlenů, nemůže žalující společenstvo, nemá-li jednati proti předpisům stanov na základě zákona usnesených a tím také zákona o společenstvech poskytovati zápůjčky nečlenům. Poněvadž pak žalující společenstvo vyplácením korun žalované, která nesporně není členem společenstva, jako půjčky nejen proti stanovám, nýbrž i proti předpisům zákona o společenstvech jednala, jeví se toto její poskytování půjček žalované jako nečlenu zákonnému zákazu se příčícím a jest z toho důvodu, jak soud odvolací v napadeném rozsudku správně vyvodil, nicotným. Názor dovolání, že toto jednání žalujícího družstva jest jen jednáním proti stanovám společenstva a nikoli jednáním proti zákonnému zákazu, není správným a vývody dovolání, že jedná se zde snad o překročení kompetence společenstva ohledně osoby, které zápůjčky byly poskytovány, nikoli však ohledně věci, poněvadž žalující k poskytování zápůjček svým členům jest oprávněna, nejsou správné.

Citace:

Č. 9540. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 443-445.