Čís. 17378.

Předpisu § 37 ex. ř. lze použíti i při nuceném vyklizení vydražené nemovitosti podle § 349 ex. ř.
Bylo-li při nuceném vyklizení nemovitosti, povoleném k návrhu jednoho z více vydražitelů, z nichž každý při téže dražbě vydražil jinou nemovitost povinného, zasaženo do práv druhého vydražitele, přísluší tomuto do povolení nuceného vyklizení nemovitosti jen žaloba podle § 37 ex. ř., nikoliv rekurs.
(Rozh. ze dne 12. září 1939, R II 177/39.)
K návrhu vydražitelů Martina M. a Jiřího H. povolil prvý soud vyklizení a odevzdání chlévů, které prý tvoří součást nemovitostí, zapsaných ve vl. čís. 150 kat. území H. V. (§ 349 ex. ř.). K stížnosti dalšího vydražitele Martina Mt. rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Chlévy nejsou součástí nemovitostí, kterou vydražili Martin M. a Jiří H., nýbrž součástí parcely, kterou vydražil stěžovatel (Martin Mt.). Jestliže usnesením prvého soudu bylo povoleno navrhovatelům vyklizení chlévů, odporuje toto povolení obsahu příklepového usnesení. Navrhovatelé nebyli totiž oprávněni k návrhu na vyklizení chlévů, když tyto jsou postaveny na stavební ploše, kterou nevydražili, a to tím více, že jim byl před dražbou sdělen obsah odhadního protokolu, dražební podmínky a dražební edikt a mohl jim proto býti znám stav do dražby daných nemovitostí.
Nejvyší soud vyhověl dovolacímu rekursu vydražitelů Martina M. a Jiřího H. a rekurs vydražitele Martina Mt. do rozhodnutí prvého soudu odmítl.
Důvody:
Podle § 156, odst. 2 ex. ř. bylo k návrhu vydražitelů Martina M. a Jiřího H. vykonati odevzdání nemovitosti jimi vydražené podle ustanovení § 349 ex. ř. Podle tohoto ustanovení má výkonný orgán odstraniti osoby a movité věci na nemovitosti, kterou je vyklizovati, a uvésti vymáhající věřitele v držení předmětu. Pro toto nucené vyklizení podle § 156 ex. ř. je tedy titulem příklep udělený při dražbě vydražiteli, podle jehož obsahu je nucené vyklizení vykonati. Poněvadž § 156 ex. ř. poukazuje na předpis § 349 ex. ř., jenž upravuje exekuční vyklizení nemovitých věcí, je na ně i v případě § 156 ex. ř. vhodně použíti všech předpisů exekučního řádu, jmenovitě též předpisů o námitkách a odporu proti povolení exekuce, zejména § 37 ex. ř. o odporu jiných osob. Bylo-li tedy povolením vyklizení a odevzdání nemovitosti k návrhu vydražitele podle § 156 ex. ř. zasaženo do práv jiné osoby, je na ní, aby prokázala pořadem práva, že bylo dotčeno její právo, a že je proto nucené vyklizení nepřípustné. V tomto případě jde o dva různé vydražitele, kteří při vnucené dražbě vydražili každý jiné nemovitosti zároveň vydražované a jim přiklepnuté. Bylo-li povoleno k návrhu dovolacích rekurentů nucené vyklizení jimi vydražené nemovitosti, a bylo-li snad při povolení anebo výkonu tohoto vyklizení zasaženo do práv Martina Mt. jako vydražitele jiných nemovitostí, nemůže se tento brániti proti usnesení exekučního soudu, — jímž bylo nařízeno vyklizení vydražené nemovitosti pro druhého vydražitele, tvořící právní poměr toliko mezi navrhujícím vydražitelem a povinným, — rekursem proti tomuto usnesení. Neboť není v tomto jejich poměru účastníkem, nýbrž osobou třetí, a jako taková má pak jen možnost nastoupiti cestu shora naznačenou (§ 37 ex. ř.). Opodstatněnému rekursu druhých vydražitelů, kteří poukazují na nepřípustnost rekursu Martina Mt., bylo proto vyhověti, a rekurs Martina Mt. do povolení vyklizení nemovitostí vydražených nemovitostí jiným vydražitelem odmítnouti.

Citace:

č. 17378. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 444-445.