Č. 3965.

Obecní volby: * I. Ohlásí-li dvě volební strany, každá samostatně, že se sdružily s jednou a touž volební stranou třetí, nemohou tato prohlášení býti při skrutiniu uznána ani jako vzájemné sdružení všech tří stran, ani jako dvě samostatná sdružení. — II. * Prohlášení o sdružení volebních stran mohou býti podrobena úpravě a případné opravě jen pokud nebyla vývěskem vyhlášena (§ 26, odst. 2 řádu vol. do obcí). Prohlášení tato upravovati neb opravovati nepřísluší volební komisi, jež zjišťuje výsledek volby (hlava VI. řádu vol.).
(Nález ze dne 30. září 1924 č. 16731).
Věc. Josef W. a spol. v L. (adv. Dr. Jindř. Staden z Liberce a Dr. František Wien-Claudi z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (rada zsp-é Dr. Rud. Kobosil) o volbu městského zastupitelstva v L.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byly zamítnuty námitky Josefa W. a spol. proti volbě obecního zastupitelstva města L., provedené dne 16. září 1923.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Není sporné, že dne 8. září 1924 podána byla u obecního úřadu dvě prohlášení o sdružení stran. Jedno podala volební strana »National-Sozialistische-Arbeiter Partei« s volební stranou »Deutsche Wahlgemeinschaft«, druhé »Deutschsozialistische Partei« opět s volební stranou »Deutsche Wahlgemeinschaft«. Při skrutiniu provedeném ústřední volební komisí nebylo na prohlášení ta hleděno ani jako na sdružení všech tří stran, ani jako na sdružení některé z obou dvojic stran a mandáty byly rozděleny, jakoby tu žádného sdružení mezi jmenovanými stranami nebylo. V tom spatřovali st-lé nezákonnost a domáhali se námitkami toho, aby při rozdělování mandátů na jednotlivé volební skupiny byly za sdružené pokládány všechny tři strany (»Deutsche Wahlgemeinschaft«, National-Sozialistische Arbeiter-Partei«, Deutschsozialistische Partei«), nebo — in eventum — alespoň prvé dvě strany. Při tom vytýkali jako vadu řízení, že předseda volební komise jednak neprávem strpěl, aby se členové komise zdrželi hlasování, jednak že nepřipustil hlasování o druhé z obou orávě dotčených eventualit, ačkoliv komisí byl přijat návrh na znovuzahájení jednání o této otázce.
Také stížnost k nss-u podaná uplatňuje stižné body v těchto směrech a formuluje především námitku, že centrální volební komise neměla vůbec práva platnost prohlášení o sdružení zkoumati. V tom spatřuje stížnost vadu řízení, míníc tím patrně vadu řízení volebního a nikoli formální vadu nař. rozhodnutí. Neboť tomuto bylo by lze vytýkati jen nezákonnost meritální, kdyby jím nebylo řízení volební zrušeno přes to, že byly zjištěny relevantní vady řízení volebního ve smyslu § 56, odst. 1 řádu volení v obcích. Posuzuje tuto »vadu řízení« a hledě k dalším výtkám stížnosti, musil se nss nejen zabývati otázkou, do jaké míry může se volební komise zabývati prohlášeními o sdružení kandidátních listin, nýbrž také zjistiti, jak je sdružování listin vůbec zákonem upraveno.
Předpisy o oné části řízení volebního, která směřuje ke zjištění výsledku volby, a které i zákon sám shrnuje názvem skrutinium (§ 51), obsahuje hlava VI. vol. řádu do obcí. Dle předpisů těch přísluší volební pokud se týče ústřední (§ 52) volební komisi, aby sčítala hlasy (§ 43) a přikázala mandáty (§ 45).
O kandidátních listinách stran sdružených jest ustanoveno, že se sečtou každá zvláště, avšak při rozdílení mandátů čítají se jako jediná listina, a přikáži se jim mandáty společně (§ 45, posl. odst.) Tím jest úkol volební komise při skrutiniu volby vyčerpán. Že by (ústřední) volební komisi příslušelo vydávati nějaké rozhodnutí o platnosti prohlášení, jímž se listiny navzájem sdružují, anebo dokonce upravovati vzájemný poměr podaných prohlášení sdružovacích, není ani v hlavě VI. ani vůbec ve vol. řádu ustanoveno a vol. komisi nejsou ostatně poskytnuty ani procesní prostředky, jimiž by mohla zjišťovati skutkové okolnosti (j. časové pořadí), sdružovacího prohlášení se týkající. Leč to není jediný důvod, který brání, aby ve stadiu skrutinia bylo jakkoli zasahováno do otázky sdružení kandidátních listin. V § 26 dává vol. řád volebním skupinám právo, aby nejdéle 8. den přede dnem volby svými zmocněnci u obecního úřadu předložily společné prohlášení, že listiny navzájem sdružují. Odevzdaná prohlášení vyhlásí pak starosta obce vývěskem v místnostech, v nichž jsou seznamy voličské vyloženy k nahlédnutí Již z toho lze poznati, že dle intence předpisů o sdružování listin kandidátních, má se voličstvu ještě před vlastním aktem volebním t. j. před odevzdáváním hlasů dostati úplné informace o tom, zda a které skupiny volební se pro volbu sdružily, by se podle toho mohlo zaříditi a hlasy své pro tu neb onu kandidátní listinu odevzdati. Z toho se pak podává nevyhnutelný důsledek, že po vyhlášení společných prohlášení o sdružení listin nelze na nich nic měniti, ježto by se tím dostalo prohlášením sdružovacím jiného smyslu, než který z vyhlášky jest poznatelný a který i voličům z vyhlášky byl patrný. Neboť jakákoli dodatečná modifikace na obsahu nebo vzájemném poměru vyhlášených sdružovacích prohlášení znamenaly by nestejnoměrné nakládání se skupinami voličstva, jež pod vlivem toho neb onoho sdružovacího prohlášení své hlasy odevzdalo.
Jest ovšem možno, že prohlášení o vzájemném sdružení listin podiná, jak právě případ dnešního sporu jasně ukazuje, ve všem, ať již formou nebo obsahem nevyhovují předpisům § 26 vol. řádu. Z toho však plyne jen ten důsledek, že je třeba, aby byla dána procesní možnost, odstraniti vady takovýchto prohlášení stejně, jako jest v zákoně postaráno o eventuelní opravu kandidátních listin vůbec v §§ 20—25 vol. řádu. Tomuto požadavku lze však vyhověti jen tím způsobem, že se závažné nejasnosti v prohlášeních o vzájemném sdružení listin odstraní ještě před vlastní volbou, čehož lze dosíci analogickým použitím ustanovení cit. §§ 20—25 vol. řádu. Teprve po této úpravě měl by starosta obce jako orgán výkonný sdružovací prohlášení dle § 26 vol. řádu vyhlásiti. To se arci v daném případě nestalo.
Se stížností sluší tedy v tom smyslu souhlasiti, že ústř. vol. komise, povolaná provésti toliko skrutinium, není povolána rozhodovati o platnosti a o správnosti prohlášení o sdružení stran a zejména, že není povolána na obsahu nebo vzájemném poměru sdružovacích prohlášení cokoli měniti. Než ústř. komise vol. v daném případě nic takového neučinila aniž jejich vzájemnv poměr jakkoli modifikovala, neboť — jak ještě níže bude uvedeno — zabývala se prohlášeními o sdružení listin jen potud, jak bylo nutno, aby mohla splniti svůj úkol podle posl. odst. §. 45 vol. řádu t. j. provésti skrutinium a rozvrh mandátů, a ponechala obsah a vzájemný poměr jejich nedotčen, což jí arci stížnost v dalších vývodech vytýká.
Že pak prohlášení o sdružení listin nebyla podrobena upravovacímu řízení dle obdoby §§ 20—25 vol. řádu a že zejména nebyl nejasný vzájemný poměr jejich upraven již místní vol. komisí, která — jak bylo právě vyloženo — jediné jest k tomu příslušná, nebylo namítáno ani v námitkách, ani ve stížnosti k tomuto soudu podané, takže tato otázka již dle § 5 zák. o ss kognici tohoto soudu uniká.
Za daného stavu věci musil žal. úřad vycházeti z toho, že ústř. komise vol. provádějíc skrutinium, jednak měla před sebou prohlášení sdružovací tak, jak byla podána a vyhlášena, jednak že nebyla oprávněna ani na obsahu ani na vzájemném jejich poměru cokoli měniti, nýbrž že bvla povinna přijmouti je právě tak, jak prohlášení tato byla veřejně vyhlášena, a že jen v této podobě mohla jich použíti provádějíc rozdílení mandátů mezi kandidátní listiny stran sdružených (§ 54). Podle § 45 vol. řádu kandidátní listiny stran sdružených sečtou se každá zvláště, avšak při rozdílení mandátů čítají se jako jediná listina a přikáží se jim mandáty společně. Musila tedy ústř. vol. komise, majíc provésti svůj úkol, zjistiti, bylo-li tu nějaké sdružení kandidátních listin vůbec, a zda sdružovací prohlášení, která byla podána, mohou vedle sebe existovati, či zda snad navzájem se neruší nebo nevylučují. Je nesporné, že byla podána a veřejně vyhlášena dvě prohlášení o sdružení listin. Dle obou prohlášení sdružuje se volební skupina »Deutsche Wahlgemeinschařt« s jinou volební skupinou, a to jednou se skupinou »Nationalsozialistische Arbeiter-Partei«, podruhé se skupinou »Deutsch-sozialistische Partei«. Tyto vyhlášené sdružené listiny kandidátní jevily se jak voličstvu tak ústř. vol. komisi jako současně podané. Vychází-li se z právního náhledu svrchu vyloženého, následuje z toho, že se ústř. vol. komise nedopustila žádného poklesku, když nevyšetřovala, které z obou konkurujících prohlášení o sdružení kandidátních listin došlo dříve a které později.
Musila-li však ústř. komise vol. pohlížeti na obě sdružovací prohlášení jako na současně podaná, může jíti jen o to, zda — provádějíc příděl mandátů — přihlížela k nim správně. Sem míří další námitky stížnosti. Vytýká se především, že předseda ústř. vol. komise proti právu strpěl, aby se členové komise zdrželi hlasování, a že žal. úřad neprávem této vadě nepřiznal významu. Námitku tuto nebylo možno uznati důvodnou. Praví-li se v § 33 vol. řádu, že vol. komise může se platně usnášeti, je—li přítomna polovice členů, jest z toho zřejmo, že zákon sám připouští, aby jistá část členů komise do schůze se nedostavila, nebo z ní se vzdálila, z čehož plyne, že se mohou někteří členové také hlasování zdržeti, aniž se proto usnesení vol. komise stává neplatným anebo tou měrou vadným, aby mohlo přivoditi zrušení volby ve smyslu § 56 vol. řádu. Pokud však členové hlasování se zdrževší byli ve schůzi přítomni, nelze je pokládati za nepřítomné, tím méně za zbavené práva hlasovati (§ 33, odst. 2 »rozhoduje většina členů k hlasování oprávněných«). Srovn. též nál. býv. ss Budw. č. 12471 A, 8536 A). Slušelo tedy s nimi počítati při zjišťování, zdali pro ten který návrh dosaženo bylo potřebné většiny hlasů. Když pak ve vol. komisi za přítomnosti 6 členů návrh, aby všecky tři svrchu zmíněné kandidátní listiny pokládány byly za sdružené, dosáhl pouze dvou hlasů, nebylo docíleno nadpoloviční většiny, které bylo zapotřebí pro jeho přijetí. Právem tedy mohl prohlásiti předseda, jak v protokole jest konstatováno, že sdružení všech tří stran nebylo uznáno platným, poněvadž návrh k tomu směřující zůstal dvěma hlasy v menšině.
Posléze vytýká stížnost, že předseda ústř. vol. komise odepřel znovu zahájiti jednání a hlasování přes to, že se komise usnesla na reasumování jednání. Proti této námitce stačí poukázati jen na protokol sepsaný o jednání ústř. vol komise, z jehož obsahu nelze vyčísti, že se stalo formální usnesení, aby bylo jednání znovu zahájeno. Naopak jest z protokolu zřejmo, že 4mi členy komise bylo pouze projeveno zcela neformálně přání, aby bylo jednáno o návrhu na reasumaci, kterémužto přání předseda nevyhověl, poukázav na provedené již hlasování. Nelze tedy důvodně tvrditi, že předseda odepřel provésti reasumační usnesení.
Tím jsou vyřízeny námitky, jež se týkají formálního postupu při hlasování vol. komise.
Ve věci neshledal žal. úřad žádnou vadu v tom, že ústř. komise vol. neuznala žádné z ohlášených sdružení stran za právně účinné. Již svrchu bylo řečeno, že volební komise musí vzíti za základ skrutinia prohlášení o sdružení stran tak, jak byla vyhlášena. Měla tedy vol., komise jako nezměnitelný již základ skrutinia dvě prohlášení o sdružení, jež podávají tento schematicky obrazec: a+ b a pak b + c St-l míní, že sdružily-li se takto dvě strany se stranou třetí, jsou eo ipso sdruženy navzájem. Důkaz o tom nelze provésti, jak stížnost míní, matematickou formulí, že dvě veličiny rovné třetí, rovnají se navzájem. Neboť nejde tu o důkaz rovnosti, nýbrž o důkaz sdružení, tedy sečtení zúčastněných stran. A tu se objeví, že (a+b+b+c) dá součet (a + 2b + c), nikoli jak by bylo žádoucno pro stanovisko stížnosti, to jest, aby součet ten činil a + b + c. Vol. řád v § 26 žádá ostatně výslovně, aby volební skupiny, chtějí-li se sdružiti, předložily společné prohlášení, že listiny navzájem sdružuji. Autentický text zák. nedopouští žádné pochybnosti o tom, že každá ze stran, jež se hodlají sdružit;, musí prohlásiti, se kterou stranou nebo se kterými stranami se sdružuje, a že tu kterou stranu lze pokládati za sdruženou je potud, pokud sama své sdružení prohlásila, předpokládajíc ovšem, že i druhá strana navzájem učinila prohlášení souhlasné. Třeba tedy se dle jednoho prohlášení sdružila strana »Deutsche Wahlpemeinschaft« se stranou »Deutsche National-Sozialistische Arbeiter-Partei«, a dle druhého prohlášení táž strana se stranou »Deutsch-socialistische Partei«, nelze dojíti k úsudku, že se také tyto dvě strany (»Deutsch National-Sozialistische Arbeiter Partei« a »Deutsch—sozialistische Partei«) sdružily mezi sebou, neboť tyto strany nevyjádřily toto sdružení v žádném svém prohlášení, natož pak v prohlášení »společném«, jehož zákon (§ 26, odst. 1) požaduje. Proto právem nehleděla ústř. vol. komise na jmenované tři strany jako na strany vzájemně spolu sdružené, a nař. rozhodnutí, potvrzujíc názor ten a z něho vyplývající důsledky, jest se zákonem v souhlasu.
Avšak ani jedno z obou samostatných sdružení, na kterých obou jedna a táž strana jest zúčastněna, nemůže míti právních účinků pro skrutinium a rozvrh mandátů. Dle § 26, posl. odst. vol. řádu značí sdružení listin, že při rozvrhu mandátů se k nim hledí jako k celku. Splývají tedy sdružené strany, pokud jde o rozvrh mandátů, dle § 45, posl. odst. v jediný celek. Strana, která takto s jinou stranou splynula v jeden celek, nemůže však s jinou stranou tvořiti zase jiný celek. Její způsobilost sdružovací jest již jedním sdružením úplně konsumována. Z toho ide, že dvě takováto sdružení, na nichž obou účast bére jedna a táž strana, nemohou existovati vedle sebe. Stížnost ovšem míní, že by aspoň některé z těchto dvou kolidujících sdružení mohlo uznáno býti platným, a při skrutiniu respektováno, a hájí in eventum názor, že by to mělo býti ono sdružení, jehož ohlášení se stalo časově dříve, než druhé. Avšak již svrchu bylo vyloženo, že vol. komise nemá možnosti časovou prioritu mezi sdružovacími prohlášeními zjišťovati, protože obě prohlášení byla dle § 26 vol. řádu voličstvu vyhlášena jako současná, a voličstvo, pro něž vyhláška tato jest určena, nemělo možnosti časovou prioritu rozpoznati. Poněvadž pak přikázání mandátů podle předpisu § 45 dvěma sdruženým skupinám, v nichž každé jedna a táž strana, tedy po dvakrát jest zúčastnánr, jest neproveditelné, jelikož by strana dvakráte sdružená, dvakrát musila býti se svými hlasy počítána, jest po zákonu jediné možným a správným, když žal. úřad v souhlase s vol. komisí, neuznal žádné z obou kolidujících sdružení za právně významné a k žádnému z nich při skrutiniu nehleděl.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3965. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 490-495.