Čís. 5565.

Předpis §u 225 c. ř. s. ohledně rozsudků pro zmeškání vztahuje se jak na odvolání, tak na rekurs i dovolání.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1925, Rv I 1524/25.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Podle §u 225 c. ř. s. nemá okolnost, že nastaly soudní prázdniny, vlivu na počátek a uplynutí konečných lhůt v řízení opravném proti rozsudkům pro zmeškání. Zákon nerozeznává, o jaký opravný prostředek jde, nýbrž mluví docela všeobecně o konečných lhůtách v řízení opravném. Platí proto jeho předpis pro všechny opravné prostředky, následkem kterých rozsudek opravným řízením probíhá, tedy jak pro odvolání, tak pro rekurs a dovolání. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje okolnost, že zákon v §u 225 c. ř. s. jednaje o vlivu soudních prázdnin na opravné řízení, používá množného čísla »konečných lhůt«, kdežto v dalších dvou případech v témže odstavci používá jednotného čísla. Nasvědčuje jí dále okolnost, že zákon mluví o opravném řízení, čímž jasně naznačuje, že má na mysli všechny stupně dalšího řízení, ke kterému rozsudek pro zmeškání může dáti podnět, tedy nikoli snad jen nejbližší opravný prostředek proti němu přípustný jako odvolání nebo rekurs, nýbrž i opravné prostředky proti rozhodnutí odvolacího soudu na třetí stolici. Nasvědčuje jí konečně výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 43 věst. k nové úpravě §§ 223—225 c. ř. s. ve znění cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. Ten praví, že dodatkem §u 223 c. ř. s. bude pro budoucnost dána možnost, by v soudních prázdninách všechny spory, i když nebyly prohlášeny věcmi feriálními, byly přivedeny až ke konečnému vyřízení, když se nestaly spornými, a že úprava §u 225 c. ř. s. byla zařízena tak, jak se stalo, proto, by (před procesními úkony v druhém odstavci vyjmenovanými) nenastala déle trvající přestávka, která by výhodu, dosíci exekučního titulu i o prázdninách, zase zrušila, pročež není-li úmyslu rozhodnutí napadat i, nemá nastoupení právní moci býti soudními prázdninami oddalováno. I tyto vývody výnosu dopadají stejně jak na odvolání, tak na rekursy a dovolání. V pro- jednávaném případě byl odvolací rozsudek žalující straně doručen dne 1. srpna 1925. Ježto šlo o opravné řízení proti rozsudku pro zmeškání, bylo dovolání i za soudních prázdnin podati do 14 dnů (§ 503 c. ř. s.). Když žalobce je podal až 24. srpna 1925, je zřejmě opožděné a musilo býti odmítnuto (§ 507 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 5565. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 835-836.