NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 2023.

Do rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o námitce nepříslušnosti a ve věci samé, není přípustným odvolání, napadá-li se pouze rozhodnutí o příslušnosti.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1237/22.)
Proti žalobě vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, p r ocesní soud prvé stolice pojal usnesení, jímž námitku zamítal, do rozsudku, vyhovujícího žalobě. Žalovaný napadl rozsudek odvoláním pouze v otázce příslušnosti a navrhl, by námitce místní nepříslušnosti bylo vyhověno, napadený rozsudek zrušen a žaloba pro místní nepříslušnost soudu byla odmítnuta Odvolací soud odvolání odmítl jako nepřípustné. Důvody: Dle § 261 c. ř. s. rozhoduje se o námitce nepříslušnosti zásadně jen usnesením a jenom, bylo-li o námitce jednáno ve spojení s hlavní věcí, nebude rozhodnutí, kterýmž se námitka zamítá, zvláště vyhotoveno, nýbrž pojato do rozhodnutí ve věci samé. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o takové námitce jest jen do rozsudku pojatým usnesením a tomuto usnesení lze pro případ, nebyl-li napaden také rozsudek ve věci samé, odporovati jen rekursem. Z celého obsahu podání žalované strany, jež jest označeno jako odvolání a obsahuje výslovně jako »odvolací návrh« návrh shora označený a ve kterém rozsudek se ve věci samé nenapadá, jest patrno, že žalovaná strana vědomě a úmyslně použila odvolání jako opravného prostředku. Na takové případy nelze použiti předpisu § 84 odstavec druhý c. ř. s., neboť zde se nejedná o pouhé nesprávné pojmenování opravného prostředku, jenž stranou dle její volby správně byl pojmenován a ustrojen. Volila-li strana nesprávný způsob opravného prostředku, dovolává se přezkoumací činnosti opravné stolice způsobem, kterým, tuto přezkoumací činnost nelze dle zákona vyvolati, opravné stolice nebylo se dovoláno vůbec a nutno pochybně zvolený opravný prostředek jako nepřípustný odmítnouti, neboť civilní soudní řád jasně praví, kdy toho kterého opravného prostředku nutno použíti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody :
Rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud nesdílí právního názoru žalované firmy, že dle třetího odstavce § 261 c. ř. s. odvolání je přípustno do rozsudku, jímž bylo rozhodnuto nejen o námitce nepříslušnosti, nýbrž i ve věci samé, i tehdy, napadá-li se pouze rozhodnutí prvého soudce o příslušnosti. Zmíněné místo zákonné nařizuje jen za předpokladu, že opravný prostředek směřuje proti celému rozsahu rozsudku, z důvodů procesní ekonomie a vzhledem k zásadám, vysloveným v §§ 462 a 515 c. ř. s. kumulaci odvolání s rekursem. Avšak tím nebyla změněna zásada, že v případě, je-li předmětem opravného prostředku pouze rozhodnutí o příslušnosti, jest přípustným výlučně rekurs a nikoli odvolání. Jinak by odporovalo ustanovení třetího odstavce § 261 c. ř .s. předpisu prvého odstavce, že o námitce nepříslušnosti nutno rozhodovati usnesením, do kterého dle § 514 c. ř. s. jest přípustným jen rekurs. V tomto případě bylo usnesení o příslušnosti spojeno s rozhodnutím ve věci samé a proto žalovaná firma neměla podati odvolání, nýbrž rekurs. Že zde nejde jen o nesprávné pojmenování opravného prostředku, odvolací soud správně odůvodňuje, pročež stěžovatelka se poukazuje k důvodům usnesení soudu druhé stolice, jež v podstatě souhlasí s odůvodněním zdejšího plenárního rozhodnutí ze dne 28. listopadu 1921, čís. pres. 1210/21. K vývodům rekursu se podotýká, že právě s právního stanoviska žalované firmy, že dle třetího odstavce § 261 c. ř. s. do výroku soudu prvé stolice o příslušnosti je prý přípustným odvolání, jest zřejmo, že stěžovatelka vědomě a úmyslně použila tohoto způsobu opravného prostředku, jakým podání skutečně jest. Soud není oprávněn, by pochybenou volbu opravného, prostředku straně prominul, to tím méně, jelikož procesuální liknavost a neobezřetnost jedné strany má v zápětí formelní právní účinky, z nichž nabývá práv odpůrce.

Citace:

č. 2023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1069-1070.