Čís. 4228.

Obecním dávkám, uvedeným v §u 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., nepřísluší zákonné přednostní pořadí ve smyslu §u 216 čís. 2 ex. ř.
(Rozh. ze dne 8. října 1924, R I 774/24.)
Žádost obce, by jí v řízení o rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost byly přikázány dlužné dávky dle §u 38 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., v přednostním pořadí, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
V tomto případě jest především řešiti hmotněprávní otázku, zdali přihlášeným obecním dávkám, uvedeným v §u 38 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., přísluší zákonné přednostní pořadí ve smyslu §u 216 čís. 2 ex. ř. Otázku tuto zodpověděl soud rekursní v souhlase se soudem prvé stolice záporně a Nejvyšší soud shledává tento názor rekursního soudu správným. Nemůže býti pochybnosti, že oněm obecním dávkám může příslušeti jako dávkám veřejným zákonné přednostní pořadí ve smyslu §u 216 čís. 2 ex. ř. jen tehdy, když jim zákon toto přednostní pořadí výslovně propůjčil. Této náležitosti zde však není. Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. uvádí pouze v §u 44, že o exekučním řízení ohledně obecních dávek podle tohoto zákona vybíraných platí táž pravidla, jako pro dobývání nezaplacených přímých daní. Stejné ustanovení obsaženo jest i v pravidlech o vybírání těchto dávek nařízením vlády republiky Čsl. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n. stanovených. Z tohoto znění dotyčných předpisů jasně vychází, že obecní dávky, o které zde jde, nestaví se zákonem ve směru hmotněprávním na roveň daním přímým (v tomto případě přímým daním reálným), nýbrž že jen ohledně jich vymáhání, tedy po stránce formální pro ně platí táž ustanovení jako pro daně přímé. Správnost tohoto názoru podporována jest ustanovením §u 62 zákona ze dne 28. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., kde zákonodárce toto hmotněprávní zákonné přednostní právo dávce z majetku výslovně přiznal. Z toho sluší usouditi, že zákonodárce, kdyby byl skutečně chtěl obecním dávkám v zákoně ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. v §u 38 uvedeným, o něž tuto jde, hmotněprávní přednostní právo jako daním přímým přiznati, výslovně by tak byl učinil a nebyl by se omezil jen na to, že jen ohledně řízení exekučního tyto dávky daním přímým na roveň postavil. Poukaz stěžovatelky na předpis §u 42 (5) zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. nemůže na tomto stavu věcí ničeho změniti, neboť obecní přirážky jsou něčím jiným než obecní dávky, o které zde jde, a svrchu uvedený § 42 výslovně uvádí, že o vymáhání a promlčení obecních přirážek platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž přirážka se vybírá. Okolnost, že obecními přirážkami zrovna tak jako obecními dávkami mají býti opatřeny obcím prostředky k plnění jejich veřejnoprávních účelů, nemá a nemůže míti za následek, aby hmotněprávně co do zákonného přednostního pořadí §u 216 čís. 2 ex. ř. obecní dávky obecním přirážkám na roveň byly postaveny, když to v zákoně o obecních dávkách výslovně uvedeno není.

Citace:

č. 4228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 378-379.