Čís. 17391.

Předkupní právo.
Kdo uplatňuje své předkupní právo, musí splniti i vedlejší podmínku ujednanou mezi prodatelem a kupitelem o placení zprostředkovatelské provise.
Výkupce musí (u nemovitosti) výkupní cenu prodateli skutečně do 30 dnů po učiněné nabídce zaplatiti. Poshovění poskytnuté prodatelem třetímu kupci nejde k dobru výkupce.
(Rozh. ze dne 21. září 1939, Rv I 571/39.)
Žalobce přednesl, že žalovaná zaslala mu prozatímní smlouvu trhovou ze dne 27. července 1938, kterou uzavřela s Františkem V. pod podmínkou, že žalobce za týchž podmínek sám velkostatek N. nekoupí. Žalobce jí prohlásil, že uplatňuje své předkupní právo a přeje si za podmínek v této smlouvě uvedených velkostatek koupiti, že však provisi nikomu z této kupní smlouvy platiti nebude, neuznávaje k tomu svoji povinnost. Poukázav na to, že své předkupní právo řádně uplatnil, domáhá se výroku, že kupní smlouva uzavřená mezi ním a žalovanou jest po právu a že žalovaná jest povinna svoliti k vkladu práva vlastnického k nemovitostem, jež byly předmětem trhové smlouvy, a ony nemovitosti mu odevzdati. Zároveň projevil ochotu zaplatiti trhovou cenu podle podmínek, sjednaných mezi žalovanou a Františkem V., t. j. hotově 400000 K a zbytek 580000 K později. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Podle §§ 1072, 1075 a 1077 obč. zák. musí osoba z předkupního práva u nemovitosti oprávněná, chce-li toto právo řádně uplatniti, splniti dvě náležitosti: předně musí závazně prohlásiti, že vstupuje na místo třetího kupitele do smlouvy (rozh. č. 2581 Sb. n. s.), a za druhé musí nejdéle do 30 dnů od učiněné nabídky výkupní cenu skutečně zaplatiti (srov. Klangův Kom. k § 1075 obč. zák. str. 1024—1025). Pokud jde o první náležitost, je zjištěno, že žalovaná zaslala žalobci prozatímní smlouvu trhovou ze dne 27. července 1938, kterou uzavřela s Františkem V. pod podmínkou, že žalobce za týchž podmínek sám velkostatek N. nekoupí. Žalobce jí prohlásil, že uplatňuje své předkupní právo a přeje si za podmínek v této smlouvě uvedených velkostatek N. koupiti, že však provisi nikomu z této kupní smlouvy platiti nebude, jde tedy o to, zda žalobce, odmítnuv platiti provisi, splnil řádně první podmínku uplatnění svého práva předkupního. V té příčině jest v prozatímní smlouvě trhové ze dne 27. července 1938 uvedeno, že zprostředkovatelskou provisi realitnímu sensálovi M. M. za každou stranu po 2% zaplatí kupující. Při tom je naprosto nerozhodné, zda toto ustanovení o provisi bylo v prozatímní smlouvě trhové umístěno až na konci, a jest opačný názor odvolacího soudu v té příčině zcela mylný, neboť tato smlouva trhová tvoří jeden celek a stačí, že se žalobce o ujednání stran provise dověděl zároveň s nabídkou této smlouvy. Podle výslovného ustanovení § 1077 obč. zák. musí ten, kdo jest oprávněn k výkupu, kromě zaplacení kupní ceny, která byla nabídnuta třetí osobou, splniti i všechny vedlejší podmínky třetí osobou nabídnuté. Nemůže býti nejmenší pochyby, že ujednání o placení provise, které bylo učiněno mezi prodatelem a kupujícím, náleží mezi takové vedlejší podmínky. Pokud jde o 2% provisi, kterou měla Matěji M. platiti žalovaná a kterou vzal na sebe kupující František V., je to vlastně částka, o kterou se smluvená kupní cena zvýšila, a tedy součást této kupní ceny. Než i 2% provisi, kterou měl Matěji M. platiti Fratišek V. se své strany, byl by musel převzíti žalobce při uplatnění svého práva předkupního, neboť zprostředkovatelská činnost M-ova byla jedním článkem příčinného řetězu, jehož konečným výsledkem byla možnost uplatniti předkupní právo žalobcovo. Ježto tedy žalobce odmítl tuto v celku 4%ní zprostředkovatelskou provisi platiti, nevyhověl řádně podmínce, vstoupiti na místo Františka V. do trhové smlouvy. Také druhé podmínce výkupu žalobce nevyhověl. Podle § 1075 obč. zák. musí výkupce u nemovitosti výkupní cenu do třiceti dnů po učiněné nabídce skutečně prodateli zaplatiti. Poshovění poskytnuté prodavatelem třetímu kupci nejde k dobru osoby oprávněné z práva předkupního. Oprávněný jest ovšem povinen hotově výkupní cenu zaplatiti jen proti skutečnému odevzdání věci (§ 1052 obč. zák.). Žalobce nic takového v první stolici nenabídl, naopak, v žalobním petitu navrhl zaplatiti žalované straně při odevzdání a knihovními převodu nemovitostí hotově pouze 400000 K, kdežto zbytek kupní ceny 580000 K s úroky má býti zaplacen až později. Na takové poshovění měl nárok František V., nikoli však žalobce. Tento návrh žalobní nemůže z úřední moci měniti soud, neboť nejde v té příčině v tomto případě o méně, než jest uplatňováno v nároku, nýbrž o něco jiného. Ježto již z toho, co nahoře uvedeno, jeví se nárok žalobní neoprávněným, bylo žalobu zamítnouti.

Citace:

č. 17391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 470-471.