Čís. 2149.


Ztrátu práva volebního (§3 zák. ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n.) dlužno vysloviti i u osob, které pro mladistvý věk dosud volebního práva nemají.
(Rozh. ze dne 20. října 1925, Zm I 625/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hoře Kutné ze dne 3. dubna 1925, jímž byl obžalovaný uznán vinným spoluvinou na zločinu veřejného násilí podle §u 98 a), b) tr. zák. a zamítl jeho odvolání z výroku, kterým vyslovena byla ztráta práva volebního. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Podle §u 3 zákona čís. 75/19 a 163/20 sb. z. a n. pomíjí ztráta práva volebního nejpozději u zločinů po 3 letech, u přečinů a přestupků po roce, počítajíc ode dne ukončení trestu. Podle §u 401 tr. ř. a zákona čís. 142/1912 ř. zák. možno z důležitých příčin povoliti odklad trestu; časové obmezení doby, na kterou vrchní zemské soudy mohou povoliti odklad trestu, není zákonem určeno. Rovněž není časově omezena doba odložení výkonu trestu podle §u 398 tr. ř., podle něhož výkon trestu pro trvalou chorobu může býti odložen po případě po dlouhou řadu let. Se zřetelem na tato zákonná ustanovení dlužno vysloviti ztrátu práva volebního i tam, kde obžalovaný pro mladistvý věk ještě práva volebního nepožívá, neboť se zřetelem na tato ustanovení není vyloučeno, že trest nebude ukončen až v době, kdy obžalovaný dosáhne věku, předepsaného pro právo volební. Bylo proto odvolání obžalovaného v tomto směru zamítnuto.
Citace:
č. 2149. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 604-604.