NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1488.

Exekuci na závodní podíl společníka s r. o. Jest vésti exekučním prodejem, nikoliv vnucenou správou.
(Rozh. ze dne 14. února 1922, R I 180/22) Exekuční soud povolil ku vydobytí peněžité pohledávky exekuci vnucenou správou společenských podílů, jež příslušely dlužníkům na společností s r. o. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Předmětem exekuce jsou společenské podíly, náležející povinné straně jako společníkům společnosti s r. o., které byly ve prospěch vymáhající strany k vydobytí její vykonatelné pohledávky již právoplatně zabaveny. Jde tedy o exekuci na jiná majetková práva ve smyslu §§ 330 ex. ř. a násl. a to o zpeněžení těchto práv. Zpeněžení řídí se povahou práva, na něž se exekuce vede a platí tu zásada, že zpeněžení dlužno přizpůsobiti, pokud možno, podstatě toho kterého práva (Motivy k exekuč. řádu str. 228, materialie I. str. 557). Ježto společenské podíly jsou převoditelny, tedy zcizitelny (§ 76 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák.), vyhovuje nejlépe povaze jich, když jde o zpeněžení zabavených společenských podílu, nucený prodej, jak uznává to ustanovení čtvrtého odstavce § 76 citovaného zákona výslovně. O vnucené správě se tento zákon vůbec nezmiňuje. Se zřetelem na to a uváživ, že se nejedná o vnucenou správu knihtiskárny, jež náleží společnosti s r. o. jako živnostenský podnik, ani o vnucenou správu živnostenského oprávnění, podnik tento provozovati, nýbrž jen o zpeněžení společenských podílů na řečené společnosti, povinné straně náležejících, má rekursní soud za to, že zpeněžení to lze vykonati jen nuceným prodejem podílů. Tento způsob vedení exekuce odpovídá nejlépe právní povaze práv těch i předpisu § 76 cit. zákona a jeví se tak nejúčelnějším, vede rychleji k cíli, než vnucená správa, zejména když se přihlédne k námitce povinné strany, jež podle spisů nezdá se býti zcela bezdůvodnou, totiž že jest pochybno, bude-li míti vnucená správa kladný výsledek, zejména, když útraty se správou spojené byly by, jak lze očekávati, dosti značné a její vedení vyžadovalo by pravděpodobně dobu dosti dlouhou. Rekursní soud dospěl tedy k úsudku, že není vhodná vnucená správa jako způsob zpeněžovací ve smyslu § 334 ex. ř., pokládá proto návrh, domáhající se jejího povolení, neodůvodněným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není odůvodněn a stačí poukázati na důvody napadeného usnesení, jimiž rekursní soud zcela případně ze zákona i z právní povahy závodního podílu dolíčil nevhodnost vnucené správy jakožto exekučního prostředku a správně dovodil, že nejvhodnějším prostředkem exekučním na podíl ten jakožto právo převoditelné a zcizitelné (§ 76 zák. o společnostech s r. o. a § 332 exek. ř.) jest prodej, ježto se tento exekuční prostředek právní podstatě práva toho nejlépe přimyká, jak o tom ostatně svědčí § 76 zák. o společnostech s ruč. obm. Závodní podíl jakožto podílní právo na jmění společnosti, jež určuje se výší kmenového vkladu, není samo o sobě majetkovým právem, které, jak § 334 exek. ř. předpokládá, poskytuje opětovné vybírání plodů nebo jinaké užívání, jediným plodem jeho jest podíl na čistém zisku (§ 82 zák. o společnostech s r. o.), který však postřehnouti lze jednodušeji a lépe pořadem exekuce na pohledávky dle § 294 a násl. exek. ř., kdežto předmětem vnucené správy mohl by býti jen celý provoz výdělečné činnosti, které společnost slouží. Míní-li stěžovatel, že účelem vnucené správy jest aspoň, že se tím odejme dlužníku možnost, podílem na úkor věřitele nakládati, podává mu proti takovému nakládání dostatečnou záruku již zabavení práva dle § 331 exek. ř.

Citace:

č. 1488. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 153-155.