Čís. 8646.

Účastníkům není volno, by úmluvou prodloužili účinnost soudcovského zástavního práva nad jednoroční lhůtu § 256 ex. ř. Zastavením prodejového řízení podle § 200 čís. 3 ex. ř. se lhůta podle § 256 ex. ř. ani nestaví ani nepřerušuje.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1929, R I 1077/28.) — Čís. 8646 —
86
Vymáhajícímu věřiteli Alfredu W-ovi byla povolena usnesením ze dne 8. února 1927 exekuce zabavením a prodejem dlužníkových movitostí. Dne 17. února 1928 bylo vykonáno zabavení. Dne 11. února 1928 navrhl Alfred W., by bylo pokračováno v prodejovém řízení, jež mu bylo usnesením ze dne 15. února 1928 povoleno, zastavil však dne 4. dubna 1928 prodejové řízení podle § 200 čís. 3 ex. ř. K návrhu vymáhajícího věřitele K-a ze dne 9. června 1928 bylo v prodejovém řízení pokračováno a zabavené svršky byly prodány. Při rozvrhu nejvyššího podání přikázal soud prvé stolice výtěžek prodeje vymáhajícímu věřiteli Alfredu W-ovi a zamítl odpor vymáhajícího věřitele K-a z toho důvodu, že zástavní právo předcházejícího vymáhajícího věřitele Alfreda W-a neuhaslo, ježto Alfred W. přede dnem rozvrhového usnesení (4. října 1928) podle § 200 čís. 3 ex. ř. nemohl navrhnouti nový prodej, čímž mu zůstalo zástavní právo zachováno, poněvadž zastavení prodejového řízení stalo se s výslovným zachováním zástavního práva. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že vyhověv odporu K-a, přikázal mu výtěžek. Důvody: S názorem prvého soudu nelze souhlasiti. Jest především vycházeti z toho, že předpis § 256 ex. ř. o zániku zástavního práva na svršcích jest předpisem hmotného práva a že není zůstaveno libovůli stran, účinnost zástavního práva úmluvou stran prodlužovati nad jednoroční lhůtu § 256 ex. ř. Dále jest vzíti zřetel k tomu, že zastavením prodejového řízení podle § 200 čís. 3 ex. ř. není lhůta § 256 ex. ř. ani stavena ani přerušena a že proto lhůtu § 200 čís. 3 ex. ř. jest započítati do lhůty § 256 ex. ř.. (srov. čís. sb. 5854). V projednávaném případě uplynula jednoroční lhůta § 256 ex. ř. dne 17. února 1928 a dne 4. dubna 1928 zastavil Alfred W. prodejové řízení podle § 200 čís. 3 ex. ř. Alfred W. nepokračoval tedy, když již jednoroční lhůta § 256 ex. ř. uplynula, řádně v prodejovém řízení, zastavením prodejového řízení připravil se sám o tuto možnost a jest proto pokládati jeho zástavní právo podle §u 256 ex. ř. za uhaslé. Vymáhající věřitel K. navrhl teprve dne 9. června 1928, tudíž po uhasnutí zástavního práva Alfreda W-a, prodejové řízení pro svou vykonatelnou pohledávku a nebylo proto při rozvrhu vzíti zřetele na vykonatelnou pohledávku Alfreda W-a.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zástavní právo Alfreda W-a zaniklo uplynutím lhůty § 256 druhý odstavec ex. ř., ježto stěžovatel, jak správně dovodil rekursní soud, nepokračoval řádně v prodejovém řízení. I poukazuje se na důvody napadeného usnesení a jen se dodává: Případ zrušení prodejového řízení k návrhu vymáhajícího věřitele podle § 200 čís. 3 ex. ř. nelze co do účinků ztotožňovati s případem, kdy proti vůli vymáhajícího věřitele dojde k odkladu exekuce podle § 42 ex. ř. nebo k stavění lhůty § 256 druhý odstavec ex. ř. podle předpisů konkursního nebo vyrovnávacího řádu (§ 12 (2) konk. ř., § 12 (2) vyr. řádu).

Citace:

8646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 109-110.