NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17251.

Jestliže doba úschovy není ani výslovně smluvena, ani ji nelze určití z vedlejších okolností jednotlivého případu, může se schovatel na ukladateli kdykoli domáhati odebrání uschované věci.
(Rozh. ze dne 2. března 1939, Rv I 2899/38.)
Srov. rozh. č. 7968 Sb. n. s.
Proti žalobě podané dne 21. května 1938, kterou se žalobce domáhal, aby si žalovaný odebral žlutou čtyřkolovou káru s jednou lampou, pobočnicí, chomoutem a poduškou, uloženou u žalobce v létě 1936, namítl žalovaný mimo jiné, že má sice právo, nikoli však i povinnost odebrati si uschovanou věc a že se žalobce může zbaviti uschované kárky jiným přiměřeným zákonným způsobem. Soud prvé stolice zamítl žalobu v podstatě proto, že v § 967 obč. zák., kde jsou stanoveny povinnosti ukládatele, není nikde řeč o jeho povinnosti k odebrání uschované věci, takže ukladatel má sice právo na odebrání věci u schovatele uložené, nikoliv však i zákonnou nebo jinou povinnost. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný se snaží dovoditi, že ukladateli nelze uložiti povinnost, aby odebral od schovatele uschovanou věc. Leč neprávem. V souzené věci nebyla doba úschovy ani výslovně smluvena, ani ji nelze určiti z vedlejších okolností. Přichází tu proto k platnosti ustanovení § 963 obč. zák., podle něhož může býti v takovém případě »dána výpověď podle libosti«. Jest proto nejen ukladatel kdykoliv oprávněn žádati vrácení věcí dané v úschovu, nýbrž i schovatel může se kdykoliv domáhati na ukladateli, aby vzal věc zpět. V tom smyslu jest rozuměti rčení zákona dáti »výpověď podle libosti« (srov. Schey: Die Obligationsverhältnisse I, str. 316, Ehrenzweig: System II/1, str. 378, Klangův Komentář II/2, str. 671). Že zákon uznává oprávnění schovatelovo domáhati se na ukladateli odebrání uschované věci, plyne i z druhé věty § 962 obč. zák., v níž jsou vytčeny případy, kdy schovatel jest oprávněn vrátiti svěřenou mu věc i před uplynutím ujednané schovací doby. Na tom, že v § 967 obč. zák., jednajícím o povinnostech ukladatele, není výslovně uvedena i jeho povinnost odebrati věc danou do úschovy, nezaleží, ježto tato povinnost plyne již z povahy schovací smlouvy, při níž povinnost ukladatelova odebrati věc odpovídá shora dolíčenému právu schovatelovu vrátiti věc.

Citace:

č. 3372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 43-44.