Čís. 8963.


Příslušnost podle § 99 j. n.
Pohledávka žalovaného nepřestala býti jeho »jměním« ve smyslu § 99 j. n., třebas ji žalobce odpočetl od své vyšší zažalované pohledávky.

(Rozh. ze dne 15. května 1929, R II 165/29.)
Žalobu o zaplacení peněžité pohledávky proti italské firmě zadal žalobce na soudě, v jehož obvodu bydlel, a odůvodnil místní příslušnost dovolaného soudu podle § 99 j. n. tím, že žalovanému přísluší za žalobcem pohledávka. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Nelze souhlasiti s právním názorem napadeného usnesení, že pohledávka žalované strany ve výši 2157,30 Lir, které se žalobce dovolával k odůvodnění příslušnosti podle § 99 j. n., zanikla před žalobou započtením. K takovému započtení podle názoru rekursního soudu nedošlo, protože žalobcův nárok, který v žalobě uplatňuje, je jak co do důvodu tak co do výše sporný, takže se k započtení, které jako každá smlouva k účinnosti předpokládá souhlasnou vůli stran i její vzájemný projev, vůbec nehodí. Nestačilo k tomu jednostranné prohlášení žalobcovo v žalobě, že si svůj dluh, který uznává, započítává na svůj uplatňovaný nárok na náhradu škody, ana žalovaná strana jakýkoliv nárok z tohoto důvodu popírá. Pohledávka žalované za žalobcem zůstala žalobou nedotčena, nezanikla a tvoří podklad příslušnosti podle § 99 j. n., jehož další podmínky stranou žalovanou nebyly popřeny. Bylo proto stížnosti vyhověti a námitku nepříslušnosti, založenou jen na tvrzeném zániku započtením zamítnouti. Bylo již řečeno, že žalovaná poukazuje v žalobní odpovědi jen na jednostranné prohlášení žalobcovo, aniž sama jakýkoli nárok žalobcův, třeba jen ve výši své vlastní pohledávky, uznala. Než, i kdyby tomu tak skutečně bylo, nastal by zánik pohledávky teprve tímto prohlášením, takže i v tom případě byla by její pohledávka v době žaloby za žalobcem způsobilým podkladem příslušnosti podle § 99 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud nepochybil, změniv usnesení soudu prvé stolice, jímž bylo námitce místní nepříslušnosti dovolávaného soudu vyhověno a žaloba odmítnuta v ten smysl, že se námitce místní nepříslušnosti nevyhovuje. K založení sudiště podle § 99 j. n. stačilo, že žalovaná firma měla v den podání žaloby v tuzemsku pohledávku za žalobcem. Sudiště to nebylo zrušeno tím, že žalobce jednostranným prohlášením v žalobě odpočetl od své vyšší pohledávky, příslušející mu podle jeho tvrzení proti žalované, zmíněnou pohledávku žalované firmy a že žaluje jen zbytek, neboť tím nepřestala ona pohledávka žalované firmy býti jejím, majetkem v obvodu procesního soudu podle § 99 j. n.
Citace:
č. 8963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 694-695.