Čís. 15502.

Chladicí zařízení jest »stroj« ve smyslu § 297 a) obč. zák. a stává se příslušenstvím nemovitosti, užívá-li se ho při provozu řeznické a uzenářské živnosti, pro niž je nemovitost zvlášť zařízena.
(Rozh. ze dne 15. října 1936, Rv I 2160/36.) Žalobkyně domáhá se žalobou podle § 37 ex. ř. vyloučení chladícího přístroje z exekuce nucenou dražbou nemovitosti tvrdíc, že přístroj ten prodala dlužníkům jako zařízení jejich řeznické a uzenářské živnosti, vyhradivší si k němu právo vlastnické až do úplného zaplacení trhové ceny, což se dosud nestalo. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně namítá neprávem, že chladící zařízení, jehož vyloučení z exekuce se domáhá, není strojem ve smyslu § 297 a) obč. zák. Otázka, co jest strojem, se neřídí definicí fysikální neb technickou, nýbrž jde o názor obchodu, není tudíž otázkou, již řeší znalci, nýbrž otázkou právní, jejíž řešení náleží soudu. Chladicí zařízení druhu, o jaký v souzené věci jde, bývá v obchodě označováno též jako chladicí stroj, a jeho podstatnou částí, bez níž nemůže plniti svůj účel, totiž vyráběti chlad, jest elektromotor a kompresor, o jejichž povaze jako strojích nemůže býti nejmenší pochybnosti. Nižší soudy proto nepochybily, uznaly-li, že celé chladicí zařízení je stroj, a použily-li na ně ustanovení § 297 a) obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí dodané stroje, k nimž si vyhradil dodavatel vlastnictví, za příslušenství nemovitosti objednatele, byly-li s ní spojeny způsobem uvedeným v §§ 294 a 297 obč. zák., aniž si dodavatel vymohl knihovní poznámku, že stroje jsou jeho vlastnictvím. Dovolání ani netvrdí, že si žalobkyně vymohla takovou poznámku, nýbrž popírá vlastnost příslušenství u chladicího zařízení jí dodaného z důvodu, že není spojeno s nemovitostí objednatelovou způsobem uvedeným v §§ 294 a 297 obč. zák., že nebylo do země zapuštěno, ve zdi upevněno, přinýtováno a přibito, že nebylo ani v takovém účelovém spojení s nemovitostí objednatelovou, že ji bez něho nebylo lze užívati, a konečně že nebylo vlastníkem nemovitostí určeno k tomu, by se ho trvale s nemovitostí užívalo, ježto tato určovací vůle vlastníkova byla vyloučena jeho prohlášením o uznání vlastnictví žalobkyně až do úplného zaplacení. Leč, jak se nejvyšší soud již opětovně rozhodl (srov. zejména čís. 10647 a 11200 Sb. n. s.), nezáleží při otázce, zda věc jest příslušenstvím, nemovitosti, jen na větším či menším stupni fysické stability spojení věci s nemovitostí, aniž jen na tom, zda věc podle vůle vlastníka má či nemá býti pokládána za příslušenství hlavní věci, nýbrž stačí, aby se vedlejší věci při hlavní věci stále upotřebovalo, aby sloužila hospodářskému účelu hlavní věci a aby byla s ní v takovém zevním spojení, které svědčí tomu, že věc určena jest sloužiti k její trvalé potřebě. Tyto náležitosti jsou i v souzené věci splněny, neboť je zjištěno, že se chladicího zařízení dodaného žalobkyní užívá v nemovitosti objednatele při provozu řeznické a uzenářské živnosti, pro níž jest nemovitost zvlášť zařízena, že byla jím nahrazena stará lednice, které se k původnímu účelu již neužívá, a že toto účelové věnování chladicího zařízení trvalo i v době, kdy živnost řeznická a uzenářská byla provozována pachtýřem nemovitosti dané do dražby. Chladicí zařízení dodané žalobkyní stalo se tudíž, ježto žalobkyně si nevymohla poznámku ve smyslu § 297 a) obč. zák., příslušenstvím nemovitosti do dražby dané, přestalo býti vlastnictvím žalobkyně a stalo se vlastnictvím majitelů nemovitostí do dražby dané. Žaloba, opřená o vlastnictví žalobkyně k tomuto chladícímu zařízení, byla proto právem zamítnuta.

Citace:

č. 15502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 951-953.