Čís. 4121.

Sdružení majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest společností dle §u 1175 a násl. obč. zák. a nemůže jako celek na soudě vystupovati. Lhostejno, že »Fond pro opatřování strojených hnojiv« postoupil uvedenému sdružení svá práva (zákon ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 9. září 1924, R I 586/24.)
Žalobce domáhal se na žalovaném »Sdružení majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku« se sídlem v Praze, vrácení příspěvku 450 000 Kč, který prý zaplatil jako člen tohoto »Sdružení« za mimořádnou těžbu lesní, domnívaje se, že má ve svých lesích z ušetřených reserv 15 000 m3 dřevní hmoty k disposici, čemuž tak nebylo, takže platil v mylném předpokladu. Procesní soud prvé stolice rozhodl rozsudkem ve věci, odvolací soud zrušil podle §§ů 6 a 7 c. ř. s. rozsudek i řízení jemu předcházející z důvodu zmatečnosti a odmítl žalobu. Důvody: Žalovaná strana napadá rozsudek prvého soudu především z důvodu zmatečnosti, kterou spatřuje v tom, že žalované »Sdružení« nejsouc právním podmětem, nemá procesní způsobilosti ve smyslu §u 1 c. ř. s. Tím byl by dán důvod zmatečnosti podle §u 7 a §u 477 čís. 5 c. ř. s. a soud odvolací má za to, že odvolání je v této příčině oprávněno. Podle smlouvy, týkající se utvoření a právních poměrů »Sdružení majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku« a obsahující tudíž stanovy tohoto sdružení, platí pro ně, pokud smlouva nic odchylného neustanovuje, předpisy §§ů 1175 a 1215 obč. zák. a má tedy sdružení toto právní povahu společnosti ve smyslu těchto zákonných ustanovení. Podle výslovného ustanovení smlouvy tvoří členské vklady 5 000 000 Kč společné jmění členů a bude po skončení úkolů »Sdružení« případný zbytek dle poměrů vkladů členů vrácen (odst. 4, 6). Závazky a práva »Sdružení« stíhají jednotlivé členy dle poměru podílů (odst. 12). Již z toho je zřejmo, že »Sdružení« nemá samostatného neosobního jmění, které by sloužilo výhradně jeho účelům, a že není nositelem práv a závazků, nýbrž že jmění, účelům »Sdružení« ve formě vkladů věnované, náleží jednotlivým členům, kteří ručí osobně za dluhy společnosti. Tím je vyloučeno, že by »Sdružení« mohlo býti právnickou osobou, neboť k podstatě právnické osoby náleží samostatné neosobní jmění. Není-li žalované sdružení osobou právnickou, šlo by dále o to, patří-li snad mezi takové hromadné osoby, které, jako společnosti dle práva obchodního nebo jako společnosti s ručením omezeným dle zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., anebo jako družstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., mohou pod svou firmou nabývati práv a bráti na se závazky, na soudě žalovati a býti žalovány. Leč ani na tuto otázku nelze odpověděti kladně, protože ani v §§ 1175 až 1215 obč. zák. ani jinde není zákonného předpisu, který by toto oprávnění žalovanému sdružení propůjčoval. Pro právní povahu »Sdružení« nemá významu, zda účel jeho jest rázu veřejnoprávního či soukromoprávního, a poukazuje-li žalující strana na právní povahu fondu pro opatření strojených hnojiv, zřízeného podle zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 sb. z. a n., aby z toho těžila pro svůj názor, že žalované sdružení je také takovým právním podmětem, stačí zdůrazniti, že onen fond byl citovaným zákonem výslovně za osobu právnickou prohlášen, kterážto náležitost ve příčině žalovaného sdružení chybí. Poněvadž toto sdružení nemá povahy právního podmětu a tím ani procesní způsobilosti a vada tato napravitelna není, bylo dle §u 7, §u 477 čís. 5 a §u 478 odstavec prvý c. ř. s. rozhodnouti, jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalobcovu rekursu nelze přiznati oprávnění. Napadené usnesení vyhovuje zákonu i stavu věci a žalobci nepodařilo se vyvrátiti správnost důvodů odvolacího soudu. Lze tedy v celku odkázati na správné odůvodnění napadeného usnesení. K vývodům dovolacího rekursu jest dodati toto: Jde jedině o otázku, zda žalované »Sdružení majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku« jest takovým právním podmětem, který jako takový může práv nabývati a závazky podnikati, žalovati a žalován býti, který tedy má způsobilost býti ve sporu stranou, ať již běží o osobu právnickou v pravém slova smyslu (korporaci nebo nadaci), neb o ony společenstevní útvary, při nichž právo uznává zvláštní jmění společenské a jednotnou representaci všech členů na venek, jež se jeví ve společenském označení (obchodní společnosti nebo společenstva). Právní povahu žalující strany lze nejlépe poznati ze »Smlouvy, týkající se utvoření a právních poměrů« Sdružení, z jejíhož obsahu odvolací soud správně vyvodil, že jde o společnost ve smyslu §§ů 1175 až 1215 obč. zák., a marně snaží se žalobce důvody odvolacího soudu otřásti. Předem nemá podkladu ve spisech žalobcovo tvrzení, že prý členství ve Sdružení jest pro všechny majitele lesa vysokého tvaru a ve výměře přes 30 ha nuceným; naopak vyplývá ze článku 1 a 3 smlouvy, že členové dobrovolně spojili se ve »Sdružení« k účelům, v čl. 2 uvedeným. Vždyť žalobce sám tvrdí v žalobě, že »Sdružení« utvořeno bylo z přihlásivších se majitelů lesů na základě zvláštní smlouvy a že i on za člena se přihlásil. Žalobce smísil tu patrně členství ve »Sdružení« s předpisem §u 11 (4) zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 sb. z. a n., podle něhož právo »Fondu pro opatřování strojených hnojiv« nevztahuje se na lesní majetek menší 30 ha, a vyvodil z toho, že naopak vlastníci lesů ve výměře přes 30 ha, pro něž zmíněný § 11 platí, musí býti členy Sdružení, v čemž jest na omylu. Právní povaze Sdružení jako society není také na závadu definice §u 1175 obč. zák. a jeho nadpis, který mluví o společnosti výdělkové a o spojení ke společnému užitku, neboť jednak platí tytéž předpisy i o smlouvách, kterými by strany přivolily spojiti se k dosažení jakéhokoliv jiného dovoleného účelu prostředky majetkovými, jednak z obsahu smlouvy majitelů lesů jest zjevno, že uzavřena byla k hájení zájmů členů, aby jim jako majitelům lesů uvolněno bylo ke vlastní disposici a tím všem k výhodnějšímu zpeněžení dříví v §u 11 (1) cit. zákona uvedené, na jehož výkup měl právo »Fond pro opatřování strojených hnojiv«. Poukazuje-li tedy žalobce na ustanovení čl. 2 poslední odstavec smlouvy, že Sdružení nesleduje účel výdělečný, skytá jen další doklad pro to, že Sdružení není samostatným, od svých členů rozdílným podmětem právním, jenž by mohl pro sebe zisku a práv nabývati a závazky podnikati. Zcela případně doličuje odvolací soud ze článku 4, 5 а 12 smlouvy — podle kterých vklady členů tvoří společné jejich jmění, zbytek podstaty s přirostlými úroky bude po skončení úkolů Sdružení členům vrácen podle poměru vkladů, nestačí-li podstata, rozvrhne se ztráta poměrně na členy a závazky i práva Sdružení stíhají jednotlivé členy dle poměru podílů — že jest to smlouva o společnost po rozumu §§ 1175 až 1215 obč. zák. Jakékoliv pochybnosti v tomto směru vylučuje čl. 15 smlouvy, který zní: »Pokud úmluva tato nic odchylného neustanovuje, platí předpisy §§ 1175 až 1215 obč. zák.« Z obsahu smlouvy jest tedy zjevno, že se těsně přimyká k předpisům obč. zák. o výdělkové společnosti; že tu jde o spolčení majitelů lesů — pokud tito podléhají předpisu §u 11 shora citovaného zákona — k cíli odvrácení nebo aspoň seslabení majetkové újmy, kterou by prováděním zákona a vyplacením toliko kalkulační ceny podle §u 11 (2) snad utrpěli, a k docílení volné disposice nad dřívím zákonu podléhajícím, jež by zejména podle smlouvy s Fondem vývozem výhodněji zpeněžiti mohli; dále, že vklady členů — pokud by jich nebylo upotřebeno na úplatu Fondu za právo, podle §u 11 (6) cit. zákona postoupené, tvoří společnou podstatu, která jest společným jměním společníků (§ 1183 a 1192 obč. zák.); dále že každému společníku náleží podíl na zisku a ztrátě (§§ 1193 a 1198 obč. zák.); že práv pro společnost nabytých nabývají a ze závazků spolkových jsou právi jednotliví společníci (§ 1203 obč. zák.) a že po zrušení společnosti rozdělí se zbývající jmění mezi společníky (§ 1215 obč zák.), vše to poměrně podle poměrů podílů. Není tu tedy neosobního jmění účelového, které náleží k podstatě osoby právnické, ani zvláštního jmění společenského s jednotnou representací všech členů na venek (osobního jmění účelového), které náleží k podstatě obchodních společností a společenstev. Krátce, není tu hromadné osoby. Společnost po rozumu občanského zákona není hromadnou osobou, nýbrž práva a závazky její jsou právy a závazky společníků a společnost jako taková nemůže ani žalovati ani žalována býti, nemá samostatné právní osobnosti (tak i stálá praxe, na př. rozhodnutí vídeňského nejv. soudu čís. 7592 sb. Glaser-Unger a rozhodnutí zdejšího soudu čís. 1917 sb. n. s.). Z toho, co posud vyloženo, plyne jasně, že nemůže býti řeči ani o soukromé korporaci (spolku po rozumu §u 26 obč. zák. a §§ 6 a 7 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák.), t. j. o jednotě osob, která, jsouc nezávislá na existenci jednotlivých členů, směřuje k určitému dovolenému účelu se jměním, jež nikomu nenáležejíc, výhradně k účelům spolkovým sloužiti má. Tím méně ovšem lze mluviti o veřejné korporaci, jak snaží se dovoditi žalobce, tvrdě, že Sdružení převzalo část úředních funkcí Fondu pro opatřování strojených hnojiv podle zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 sb. z. a n. Žalobce zneuznává především podstatu veřejné korporace, jako nutného, na vůli účastníků nezávislého, řádně organisovaného a státní mocí uznaného svazku společenského, který má plniti úkoly jemu přikázané. Vše to u žalujícího Sdružení chybí. Žalobce však také mylně vykládá předpis §u 11 zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 sb. z. a n. a §u 3 statutu vl. nař. ze dne 30. prosince 1920, čís. 1 z roku 1921 sb. z. a n. Fond pro opatřování strojených hnojiv v roce 1921 byl ovšem právnickou osobou (nadací), ale jen proto, že to § 3 (3) cit. zákona tak ustanovil. Tento Fond byl podle §u 11 (6) cit. zákona a §u 3 cit. nařízení zmocněn, aby práva jemu na výkup dříví náležející postoupil jiným osobám, společnostem a pod., nebo jim práva ta svěřil k výkonu. Samozřejmě mohl Fond svá práva postoupiti jen právním podmětům již existujícím, ať osobám fysickým, nebo právnickým, ať společnostem obchodním, nebo organisacím družstevním (§ 3 statutu), nemohl však tímto postupem nějakou právnickou osobu teprve tvořiti, nemohl svou právnickou osobnost na nějaké spolčení osob utvořené ad hoc přenésti. Tím, že Fond uzavřel dne 6. října 1921 se »Sdružením majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku« smlouvu, kterouž mu za úplatu 70 000 000 Kč svá práva podle §u 11 (6) cit. zákona postoupil, a tím, že smlouva ta byla schválena Státním pozemkovým úřadem a ministerskou radou, nic nebylo změněno na existenci o právní povaze Sdružení, tím nebyla žádná hromadná osoba založena, jež by pod společným jménem (firmou) mohla žalovati nebo žalována býti. Tím také nebylo Sdružení pověřeno vý- konem nějakých úředních funkcí Fondu, právě tak jako by tomu nebylo ani u osoby fysické. Tím byla jen zpeněžena práva Fondu, která mu podle §u 11 cit. zákona příslušela a která mu měla býti zdrojem příjmu, aby mohl dostáti svému úkolu, opatřiti strojená hnojiva. Netřeba se tuto zabývati otázkami, které žalobce v dovolacím rekursu nadhazuje a které navazuje na obtíže, jež by byly spojeny s uplatňováním nároků proti všem jednotlivým členům Sdružení, jichž prý jest asi 200; jen tolik nutno podotknouti, že názorem tuto hájeným není nijak dotčena otázka, zda smlouva mezi Fondem a Sdružením jest platná a zda a pokud členové Sdružení, ku správě jeho záležitostí zvolení (čl. 8 až 11 smlouvy), platně jednali a mohou jednati jménem všech společníků nebo jménem společnosti jako jejich plnomocníci (§§ 1190 a 1201 první věta obč. zák.).

Citace:

č. 4121. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 196-200.