NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 1039.

»Zprotivení se« ve smyslu § 279 tr. zák. jest každá na venek projevená neposlušnost vůči vrchnostenské osobě, konající svou službu.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1922, Kr 1 1385/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 1921, pokud jím byl obžalovaný Josef B. uznán vinným toliko přestupkem dle § 314 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek potud, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným toliko přestupkem § 314 tr. zák., místo přečinem § 279 tr. zák., jak naň bylo žalováno. Stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. a nelze jí upříti oprávnění. Po skutkové stránce bere nalézací soud za prokázáno: 1. že dne 16. dubna 1920 dostavil se pod vedením obžalovaného Josefa В-a před budovu okresního soudu v N., kamž dodány byly do prozatímní vazby zajišťovací k nařízení okresního hejtmana Dra W. jako přednosty okresního obilního ústavu osoby, které den před tím přímým vystoupením proti rekvisiční komisi se provinily, značný zástup lidu, by se domáhal propuštění zatčených z vazby; 2. že přednosta okresního soudu v N. dal z důvodu zachování veřejného pořádku rozkaz vrchnímu četnickému strážmistru P-ovi, by prostor před soudem uvolnil, že P. za asistence četnických strážmistrů Bedřicha J-a a Václava H-a a dvou vojínů vyzval jménem zákona zástup lidu před soudem k rozchodu, a že tato bezpečnostní stráž pak, když lid neposlechl, se zbraní v ruce zástup z prostoru přeď budosou soudní tlačila a vytlačila a 3. že, když prostora před soudem byla vyklizena, objevil se mezi zástupem obžalovaný B„ jenž, seznav situaci, že četnictvo proti lidu postupovalo, pravil lidu, by se vrátil na ono místo, kde byl (t. j. k soudu), že nikdo jej odtamtud nesmí vyhnat, jak seznal svědek P., či jak výrok slyšeli nebo mu rozuměli svědci H. a J., že žádný jím nesmí nic udělati, že nic se jim nemůže stati. Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje právem, že zjištěné jednání obžalovaného opodstatňuje v objektivním směru všechny znaky přečinu shluknutí dle § 279 tr. zák. Skutková podstata tohoto přečinu záleží ve výzvě ku spolupomoci nebo zprotivení se proti osobě vrchnostenské, nalézající se ve výkonu služby, pokud se týče u vykonávání vrchnostenského rozkazu. Hledíc ku zjištění, pod 3. uvedenému, nelze pochybovati o tom, že obžalovaný vyzýval lid ku zprotivení se. Neboť, vida, že četnictvo proti davu, jenž byl původně před budovou okresního soudu, postupovalo, a, prohlásiv k lidu, by se vrátil na ono místo, kde dříve byl, vyzýval slovy těmi lid k aktivnímu, ba útočnému jednání proti služebnímu výkonu stráže. Nepopiratelným účelem výzvy obžalovaného bylo, vyvolati takový projev vůle lidu, jímž by to, co stráž u výkonu služby podnikla a čeho docílila, bylo zase odčiněno. Závadná slova směřovala proto k tomu, by proti vůli vrchnosti postaveno bylo v cestu jako překážka jednání, k němuž obžalovaný vyzýval, a aby vytvořen byl stav, příčící se vyslovené vůli vrchnosti. Měl tudíž obžalovaný shluknutý lid к tomu, by proti vůli vrchnostenských osob projevil zřejmým způsobení svou vlastní, opačnou vůli. Tím vyzýval ve smyslu § 279 tr. zák. více osob ku zprotivení se proti osobám vrchnostenským, ve výkonu služebním se nalézajícím, a porušil takto vážnost vrchnostenského opatření, již chrániti jest účelem citovaného zákonného ustanovení. Nešlo v tomto případě, jak nalézací soud míní, o nějaké neurčité zrazování lidu, by stráže nedbal, nýbrž o určitou výzvu k postupu proti přítomné stráži a proti zřejmé vůli její, nehledíc k tomu, že pod pojem zprotivení se nespadá pouze útočné počínání, nýbrž vůbec každá na venek projevená neposlušnost. Aby obžalovaný byl znal nebo slyšel onen rozkaz stráže, že nikdo nesmí zůstati před soudem, neb že nikdo se tam nesmí vrátiti, není zapotřebí, stačí, že mu, jak to rozsudek zjišťuje, bylo z celé situace jasno, že četnictvem byl prostor před soudní budovou vyklizen a že přes toto vědomí vyzýval lid, by se na dřívější místo vrátil a tudíž vrchnostenského opatření nedbal. Zrušovacímu soudu nelze však rozhodnouti ihned ve věci samé, poněvadž není rozřešena subjektivní stránka případu na správném podkladě právním. V tomto ohledu budiž podotknuto, že к opodstatnění subjektivní viny stačí vědomí pachatele, že v jeho slovech jest obsaženi projev, kterým se více osob vyzývá ku zprotivení se proti vrchnosti. O tom, měl-li obžalovaný toto vědomí, přísluší jakožto o otázce rázu skutkového, rozhodovati soudu nalézacímu (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 4967. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 808-811.