Antonín Pimper, České obchodní banky za války a po válce. 538 stran. Nákladem A. Neuberta v Praze. — Kdežto při redakci jubilejního Almanachu československého peněžnictví si vytkl šéf redakce Nár. listů mnohem širší úkol, spokojiv se opatřením několika výrazných statí z pera Dr. Páry, K. Karáska, doc. Basche a jiných expertů, kteréž články zařadil jen asi do šedesátistránkového oddílu Československé obchodní banky (1918—1928), stává se recensovanou knihou zevrubným kronikářem i soudcem našeho bankovnictví vlastně vůbec. Bývalý vedoucí bankovní úředník navazuje tu — podnícen k práci ještě Dr. Rašínem — na obdobnou knihu Dr. J. Horáka vyšlou r. 1913. Za podklad studií mu především slouží dlouholetá domácí i zahraniční prakse a z publikací pochopitelně především výroční zprávy jednotlivých ústavů, jejichž obsah jadrně résumuje, komentuje věcnou kritikou a celek zasazuje do rámu souběžných hospodářských poměrů, což na rozdíl od studií Horákových spis sociologicky orientuje.Ačkoliv poslední rok před válkou se jevil hlavně následkem nepříznivé celní politiky se Srbskem i německého hospodářského Drang nach Osten ve znamení nedůvěry k stabilnosti rakouské koruny, v poklesu eskontu směnek i jiných symptomů již tehdy vzrůstající hospodářské krise, třebaže válka zkouškami mobility, povoláním zapracovaného aparátu, útiskem (ředitel Pilat!), mohutnějící zemědělskou krisí, odřezem zahraničních filiálek způsobila odklon od normálních obchodů, nastalo tu zase s druhé strany hlavně v prvých dvou letech válečných jakési ozdravění, jak přicházela devalorisace, vedle příznivější likvidity. Roku 1917 se hromadí dokonce u lidových bank jakýsi kapitál, nastává současně pozvolná finanční emancipace od Vídně, nedůvěrou k půjčkám je živen obchod domácími cennými papíry, novými emisemi roste kapitál. Po převratu teprve měnová odluka znamená pro české banky novou fási vývojovou, nové nebývalé možnosti. Jsou zakládány banky nové, zvyšovány akciové jistiny, rozmáhá se čilý obchod doma i v zahraničí, ale počíná se také nezdravý obchod zbožím. Následuje zevrubné vylíčení největší vývojové expanse českých obchodních bank, obraz dalšího růstu v r. 1921, roku deflační politiky i dvou let obrat k lepšímu v konjunktuře trvá a skýtá další vývojové možnosti. Závěrečná partie knihy je věnována utrakvistickým bankám, které jsouce podporovány také zahraničním kapitálem soupeří vedle ryze německých s ústavy domácími.Pimper ovšem probírá rok za rokem, pozastavuje se nad událostmi utříděnými do statí podle významu od ústavu k ústavu. Přes to zapracovaný může čísti knihu jako beletrii, neboť nekalkuluje, jen se snaží rozdělením usnadniti přehled. Snad tu je malý časový odstup, ale tato přirozená okolnost je kompensována jednak nezaujatým nazíráním, jednak snesením obsáhlé látky hojně číselně dokumentované. Obé zaručuje spisu praktickou i teoretickou cenu. Potužil.