NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 4517.

Nevyslovily-li se nižší soudy o otázce přípustnosti pořadu práva formálním, pravoplatným usnesením, lze se dovolacímu soudu otázkou tou zabývati. Pro žalobu, jíž jest se domáháno odstraněni přehrady na strouze, odvádějící srážkovou vodu z malého močálu, jest přípustným pořad práva.
Neoprávněné vpouštění vody na sousedův pozemek jest porušením sousedského práva (§ 364 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 31. prosince 1924, Rv I 1898/24.)
Žalující obec žalovala žalovaného, že svémocně přehradiv žlab po dohodě stran zřízený v obecní mezí a sloužící k odtoku srážkových vod s výše ležícího pozemku žalovaného čk. 723, svémocně změniv zřízením kanálu do pozemku čk. 717 žalobkyni náležející odtok srážkových vod ze svého pozemku a pustiv vodu kanálem tím se svého pozemku čk. 723 do pozemku čk. 717, čímž pozemek ten trpěl ve větší míře než dříve, rušil žalující stranu svémocně v jejím vlastnickém právu k pozemku čk. 717, že žalovanému nepřísluší právo sváděti vodu se svého pozemku čk. 723 na pozemek čk. 717 a že žalovaný jest povinen zdržeti se každého jednání, které by směřovalo k takovému svádění vody na pozemek čk. 717. Žalobě byl vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel opírá dovolání o důvody čís. 1 (čís. 6 §u 477) a 4 §u 503 c. ř. s., ale ani ten ani onen není opodstatněn. Pokud jde o onen dovolací důvod, kterým uplatňováno jest, že rozhodováno bylo o záležitosti, nepatřící na pořad práva, vynořuje se především otázka, zda dovolací soud vzhledem ku plenárnímu usnesení ze dne 29. dubna 1924, čís. pres. 1582/23 (sb. n. s. čís. 3775) vůbec je oprávněn dotyčnými vývody dovolacími se zabývati. Otázku tuto jest zodpověděti kladně. Předpokladem vázanosti dovolacího soudu na řešení, kterého se dostalo oné otázce v nižších stolicích, jest, že v otázce této vydána byla dvě formálně právoplatná usnesení nižších soudů, tedy zejména, že je zde formálně právoplatné usnesení soudu odvolacího, kterým bylo usnesení prvého soudu potvrzeno. Předpokladu toho v tomto případě není a jest proto dovolací soud oprávněn, nadhozenou otázku řešiti. Nelze uznati, že nižšími soudy bylo rozhodnuto o věci, nepatřící na pořad práva. Nejde o vedení nebo hrazení nějakého podle zákona ze dne 30. května 1869, čís. 93 ř. zák., pokud se týče podle zemského zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák. pro Čechy za veřejné nebo za soukromé prohlášeného vodstva, nýbrž jde jenom o srážkovou vodu z malého močálu, odváděnou strouhou na rozhraní pozemků čk. 717 a 723, totiž že žalovaný tuto podle dohody stran jím samotným zřízenou strouhu na jaře 1923 přehradil, tak, by voda tekla na pozemek čk. 717, vůči čemuž se žalobce domáhá svou žalobou zrušení této svémocně zřízené přehrady a obnovení dřívějšího stavu a zdržení se všeho, co směřuje k opětnému rušení, nebo mimořádnému svádění vody na pozemek čk. 717. To však není záležitostí veřejného zájmu, jaké mají na mysli předpisy §§ 75 a 11 vodního zákona pro Čechy, jednající o užívání, svádění a hrazení vod s hlediska ochrany veřejných zájmů, svěřených ku rozhodování politickým úřadům, nýbrž jde o soukromoprávní zájmy, o nichž rozhodovati náleží řádným soudům, zvláště když je tato žaloba zřejmě zápůrčí podle §u 523 obč. zák. a když svádění vody není ani vlastním předmětem žaloby, nýbrž je jejím předmětem jednostranný, žalovaným učiněný zásah, dotknuvší se svými účinky podstatně vlastnictví žalující obce. Nesprávné posouzení právní je proto neprávem spatřováno v tom, že odvolací soud užil předpisu §u 364 obč. zák. a že považoval za porušení sousedského práva bezprostřední vpouštění vody na sousedův pozemek bez zvláštního důvodu právního. Sluší k tomu poznamenati, že se žaloba opírala výslovně o § 364 obč. zák., byť i mluvila také o dohodě stran, týkající se úpravy těchto poměrů. Pokud dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že dohoda tato, nebyvší schválena podle předpisů obecního řádu, je bezúčinná a bez právního významu, jde o okolnost pro rozsouzení této rozepře lhostejnou, a není potřebí touto otázkou se obírati, když je jisto, že zjištěný počin žalovaného, že totiž přehradil strouhu a kanálkem pustil vodu na obecní pozemek, k čemuž že by byl oprávněn, nepodařilo se mu dokázati, jeví se býti rušebním činem vlastnického práva žalující strany, a to svémocným zásahem do oblasti tohoto, ve kteréžto příčině odvolací soud právem žalobci přiřkl zákonitou, v §u 523 obč. zák. uvedenou ochranu.

Citace:

č. 4517. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 846-848.