Č. 5060.


Nemocenské pojišťování: O významu změny v příslušnosti ke společenstvu pro členství ve společenstevní pokladně.
(Nález ze dne 26. října 1925 č. 20127).
Prejudikatura: Boh. 2554 adm.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Brně (adv. Dr. Rudol Rábl z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Frant. Janoštík — za zúčastněnou stranu adv. Dr. Jan Žáček z Prahy) o pojistnou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: U Obchodního grémia v Brně byla svého času zrušena nemocenská pokladna příslušníků tohoto grémia, která zůstala v činnosti i po vydání novely k nemocenskému zákonu z 15. května 1919 č. 268 Sb. V působnost svou zahrnuje tato pokladna veškeré živnostenské pomocníky (§ 73 živn. řádu), zaměstnané u členů Obch. grémia v Brně (§ 1, odst. 2 stanov). Vedle tohoto grémia bylo v Brně ještě Grémium protokolovaných obchodníků v Brně, jehož příslušníci byli pro případ nemoci pojištění u stěžující si pokladny a u jiných, náhradních ústavů. Výnosem zsp-é v Brně z 24. dubna 1924 rozšířen pak věcný rozsah Obch. grémia ve Velkém Brně na členy zrušeného grémia protokolovaných obchodníků v Brně ve smyslu § 111 a) živn. řádu. Na to vyzvala nemoc, pokladna příslušníků Obch. grémia v Brně nové členy, již důsledkem cit. výnosu Obch. grémiu přibyli, aby veškeré své zaměstnance u této pokladny přihlásili a je odhlásili s platností od 15. srpna 1924 u dosavadní pokladny. Ježto se stěžující si pokladna tomuto postupu postavila na odpor s odůvodněním, že společenstevní pokladna jest pouze pokladnou býv. grémia, ne však nového útvaru, dovolala se gremiální pokladna dle § 66 n. z. rozhodnuti úřadu.
Zsp vyslovila pak rozhodnutím z 3. září 1924, že zaměstnanci oněch firem, které náležely jako členové ke grémiu protokolovaných obchodníků v Brně a přičleněny byly rozšířením věcného rozsahu Obch. grémia ve Velkém Brně k tomuto Obch. grémiu, byli dne 16. srpna 1924 členy nemoc, pokladny Obch. grémia. Členství u společenstevní pokladny zakládá se — praví se v důvodech — podle ustanovení § 58 nemoc. zák. již tou skutečností, že jest někdo zaměstnán u člena společenstva, jež má svou pokladnu. Vyňaty jsou jen osoby v domácnosti zaměstnané. Společenstevní pokladna sdílí osud společenstva; zmenší-li se jeho věcný rozsah, zužuje se stejně i působnost takové pokladny, rozšíří-li se jeho věcný rozsah, rozšíří se i působnost pokladny, zanikne-li společenstvo, jest i pokladnu jeho zrušiti (§ 121 ž. ř. ve znění zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb.). Rozšíření věcného rozsahu Obch. grémia ve Velkém Brně na členy grémia protokolovaných obchodníků ve Velkém Brně nařízeno bylo zdejším výnosem z 24. dubna 1924 ve smyslu § 111 a) živn. řádu. Stanovy schváleny pak byly zd. výnosem z 18. června 1924.
Odvolání stěžující si pokladny min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo a potvrdilo rozhodnutí zsp-é z důvodů v něm uvedených. K vývodům stížnosti podotklo žal. min., že nelze se v tomto případě dovolávati názoru, vysloveného v nálezu nss-u Boh. 2554 adm., poněvadž předmětem sporu byla tehdy otázka, zdali valná hromada nebo představenstvo společenstevní pokladny je oprávněno usnésti se na rozšíření místní působnosti pokladny, kdežto nyní je sporná otázka položena jinak, a to v tom směru, zda rozšířerím místního rozsahu společenstva samého, které bylo provedeno příslušným živn. úřadem podle dosud platného ustanovení živn. řádu, rozšiřuje se i automaticky místní i věcná působnost pokladny u tohoto společenstva zřízená. Stanovy nemoc, pokladny příslušníků obch. grémia v Brně obsahují v § 1., odst. 2., toto ustanovení: »V působnost svou zahrnuje (pokladna) veškeré živn. pomocníky (§ 73 ž. ř.), zaměstnané u členů Obch. grémia v Brně«. Také z tohoto znění stanov nelze vyvoditi, že by místní i věcný rozsah uvedené pokladny nemohl se říditi podle grémia, u kterého jest tato pokladna zřízena, a bylo proto v odpor vzaté cit. rozhodnutí potvrditi. O stížnosti okr. nemoc, pokladny v Brně, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss toto:
Není na sporu a nemůže býti bráno v odpor, že okruh živn. společenstev může i za dnešního právního stavu býti měněn podle ustanovení § 111 živn. řádu v případech, kdy různá společenstva se na tom shodnou, nebo dle § 111 a) živn. řádu, kdy zsp se rozhodne z moci úřední měniti okruh působnosti živn. společenstva tak, že se různá společenstva spojí ve spclečenistvo jediné, resp. že se přidruží jedno společenstvo ke společenstvu druhému, iako se stalo v daném případě, kdy zsp dle § 111 a) živn. řádu nařídila splynutí dvou společenstev a to grémia protokolovaných obchodníků s obch. grémiem brněnským. Nsfs může vycházeti i z předpokladu dalšího, že nem. pokladna příslušníků Obch: grémia v Brně jest pokladnou, která dle § 11 nemoc. zák. ve znění novely z 15. května 1919 č. 268 Sb. může prováděti pojištění způsobem v nemoc, zákoně předepsaným.
V daném případě jde toliko o otázku, zda změny v okruhu členů společenstva jeví účinek také na okruh pojištěnců společenstevní pokladny nemoc. Stížnost existenci této právní relace popírá a dovolávajíc se cit. § 11 nemoc. zák. a čl. IV. zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. dovozuje, že závislost společenstevní nemoc, pokladny a nemoc, pojištění příslušníků společenstva na společenstvu a jeho osudu zanikla.
Tomuto názoru nelze přisvědčiti. V tomto směru podává jasnou odpověď § 58 n. z. ve znění zák. z 22. prosince 1921 č. 489 Sb., jenž stanoví, že u společenstevní pokladny nemoc. jsou povinně pojištění všichni, kdo jsou zaměstnáni u členů společenstva, mimo osoby v domácnosti zaměstnané. Ustanovení toto zní jasně a nepřipouští žádné pochybnosti o tom, že od počátku účinnosti zák. č. 489/1921 otázka, kdo jest povinným členem nemoc, pokladen společenstevních, řešena býti může toliko podle tohoto zákona, tudíž tak, že členem jest každý, kdo jest zaměstnán u člena společenstva, ač-li není u něho zaměstnán pouze v domácnosti.
Z toho plyne jasně zásada, která jest pravým opakem názoru hájeného stížností, že osud nemoc, pokladny společenstevní — zejména pokud se týče jejího členství — jest úplně závislý na osudu společenstva samého, neboť podmínkou členství společenstevní pokladny jest zaměstnání u člena společenstva. Vyplývá však z toho i další zásada, že členství u společenstevní pokladny jest za předpokladu § 58 nem. zák. primérní, vylučující členství u jiné pokladny, a že pojištění takové nastává automaticky ex lege. Výjimku z této zásady pro nějakou kategorii členů zákon o nemocenském pojištění ani jeho novely nestanoví, nelze proto rozeznávati, nastává-li členství u společenstva snad tím, že někdo nastoupí nově živnost a stane se tak členem společenstva, nebo snad tírn, že okruh členů společenstva ise rozšíří opatřením úřadu nadřízeného živn. společenstvu. Pro takovéto rozlišování nemá záko.i nijakého podkladu. Rozšířením okruhu členů živn. společenstva, jež nastalo, rozšiřuje se tedy automaticky také okruh členstva pokladny, tak že, kdo jest u člena pokladny zaměstnán a podléhá nemoc, pojištění, stává se automaticky členem nemoc. pokladny společenstevní bez rozdílu, jakým způsobem zaměstnavatel se stal členem živn. společenstva. Dovolává-li se stížnost § 11, posl. odst. nemoc, zákona, činí tak asi jen omylem. Tento předpis zakazuje tvorti nové pokladny společenstevní, zde však o novou pokladnu nejde. Předpisy § 114, lit. g, a 121 živn. řádu, jednající o zakládání společenstevních pokladen pomocnických, pozbyly cit. právě předpisem významu a byly proto zrušeny čl. IV. zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., nemůže proto stížnost ani z onoho předpisu ničeho pro svůj názor dovozovati.
Také není na místě, dovolává-li se stížnost nálezu nss-u Boh. 2554 adm. Tam šlo o skutkový i právní stav úplně různý. Zde jde o změnu rozcahu členství společenstva, které podmiňuje členství ve společ. pokladně, tam šlo o změnu podmínek členství ve společ. pokladně, které se stalo samovolně se strany představenstva pokladny samé.
Stali se tedy dle hořeních úvah příslušníci nových členů — kromě oisob zaměstnaných v jejich domácnosti — ex lege pojištěnci společ. pokladny, zřízené u grémia, jemuž zrušené společenstvo — grémium protokolovaných obchodníků v Brně — bylo přikázáno. V organisaci pokladny nenastala tím žádná změna.
Na základě těchto úvah dospěl soud k zamítnutí stížnosti.
Citace:
Čís. 15865. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 247-248.