Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 1
PDF

Čís. 9055.


Úmluva, jíž se kdo zavázal zaplatiti peněžitou úplatu jako příspěvek k založení nové existence trafikantu, vzdá-li se příjemce slibu licence a dostane-li ji slibovatel, neodporuje dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 25. června 1929, Rv I 13/29.) Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení peníze, jejž slíbil žalovaný zaplatiti žalobci, vzdá-li se žalobce trafikantské koncese a dostane-li ji žalovaný. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest věc posouditi podle zjištění, podle něhož došlo mezi stranami k úmluvě, jíž slíbil žalovaný žalobci mimo převzetí některých dluhů zaplatiti 9000 Kč jako dobrovolný příspěvek k založení nové existence, vzdá-li se žalobce licence a dostane-li ji žalovaný, což se obé splnilo. Nešlo o prodej licence ani o darovací slib. Žalovanému šlo o to, by nabyl licence úředním přídělem, nikoli smlouvou se žalobcem, jenž nemohl vůbec nakládati svým oprávněním ve prospěch určité třetí osoby. Možnost nabýti licence byla především podmíněna uprázdněním, této možnosti nabyl žalovaný tím, že se žalobce zavázal vzdáti se licence a také se jí vzdal. Žalobce pozbyl tím dosavadní své výdělečné činnosti jako pramene výživy, kteréž újmě odpovídala na straně žalovaného možnost nabýti uprázdněné licence a tím pramene výdělku. Újma vzniklá žalobci vzdáním se licence měla býti vyrovnána peněžitým plněním se strany žalovaného, ovšem jen v případě, že uprázdněná licence bude mu přiřknuta. Bylo proto jeho smluvní plnění závislé na uvedené skutečnosti, předem nejisté, že dostane se mu oprávnění po žalobci úředním přídělem. Nešlo o nic nedovoleného, neboť na straně žalobcově šlo o možnost nabýti jiné, příhodnější možnosti výživy, na straně žalovaného pak jen o možnost nabýti příležitosti k výdělku. Nezáleží na tom, že žalobce neměl možnosti býti žalovanému nápomocen při propůjčení licence, postačí, že poskytl mu možnost k tomu tím, že se jí sám vzdal. Nešlo o obcházení zákona, neboť úmluvou stran nebylo ani dotčeno právo úřadu propůjčiti licenci komukoliv, koho uznal za vhodného nástupce žalobcova. Nelze proto v úmluvě stran hledati nic nemravného, což by vylučovalo žalovatelnost smluvené částky náhradní, neboť šlo jen o náhradu toho, že žalobce vzdal se hmotné výhody a zjednal žalovanému možnost nabýti téže výhody, a žalovaný výhody té skutečně dosáhl dovoleným, pravidelným způsobem, propůjčením jí na základě soutěže.
Citace:
č. 9055. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 865-866.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).