NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9659.

Pojištění nemocenské: * Podle zák. 221/24 o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří (v původním znění) nebyl zaměstnavatel povinen podávati přihlášky pojištěnců na tiskopisech, vydaných nemocenskou pojišťovnou.
(Nález ze dne 9. února 1932 č. 1999.) Věc: Krupinská okresní nemocenská pojišťovna v Sáhách proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu podpůrného nákladu za Josefa V.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dr. ing. Pavel L. v P. přihlásil svého zaměstnance Josefa V., který dne 15. prosince 1927 vstoupil do zaměstnání a dne 20. prosince 1927 onemocněl, u stěžující si pojišťovny týdenním mzdovým výkazem, který k pojišťovně došel 19. prosince 1927. Na vyzvání pojišťovny, která tuto přihlášku nevzala na vědomí, podal jmenovaný zaměstnavatel na formuláři zavedeném pojišťovnou dne 27. prosince 1927 dodatečně novou přihlášku. Nato stěžující si pojišťovna výměrem ze 6. února 1928 uložila Dru L. podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 náhradu nákladu 1080 Kč, který jí vznikl podporováním opožděně a po onemocnění přihlášeného Josefa V.
Zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím v pořadu instančním výměr ten zrušil a osvobodil Dra Pavla L. od placení požadovaného podpůrného nákladu s tímto odůvodněním: »Zaměstnavatel svého zaměstnance Josefa V. přihlásil sice po projití přihlašovací lhůty, ale ještě před onemocněním výkazem mzdovým podle jména . . ., takže další přihlášku jeho nutno považovati za pouhý doplněk prvé přihlášky. Zákon č. 221/24 nepředpisoval žádné formy pro přihlášku. Vyhověl proto přihlašovací povinnosti i přihláškou, která nevyhovovala formuláři okresní nemocenskou pojišťovnou vydanému . . . Zemský úřad . . . zprostil jej platební povinnosti náhrady nemoc, nákladu za Josefa V., poněvadž tento byl sice opožděně, ale ještě před onemocněním přihlášen«.
O stížnosti nss uvážil:
Sporný nárok na náhradu podpůrného nákladu opírá st-lka o předpis § 20 odst. 2 zák. č. 221/24, podle něhož jest zaměstnavatel povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad na dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec, nebo náležitým způsobem (§ 18 odst. 1 písm. a), nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve když nastal pojistný případ. St-lka stojí na stanovisku, že tento poslední případ (opožděné přihlášení po onemocnění) je in concreto dán. Přihlášku prvou mzdovým výkazem, kterou zaměstnavatel podal dne 19. prosince 1927 ještě před onemocněním Josefa V., neuznává stěžující si pojišťovna za platnou přihlášku, hájíc právní názor, že za přihlášku může býti považována jen ta, která byla učiněna na tiskopise vydaném pojišťovnou. Odchylný názor, vyslovený v nař. rozhodnutí, má za nezákonný. — Stížnosti nelze přisvědčiti. Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z 9. října 1924 č. 221 Sb. ukládá zaměstnavateli v § 17, aby přihlásil u příslušné pojišťovny osoby u něho zaměstnané, podrobené pojistné povinnosti, nejpozději třetího dne ode dne, kdy pojištěnec počal vykonávali práce nebo služby povinně pojištěné, a určuje dále v § 18 náležitosti přihlášky. Zákon č. 221/24 ani zde ani na jiném místě nestanoví formu přihlášky, zejména nenařizuje, že přihláška se musí státi na tiskopisech, vydaných pojišťovnou. To uznává i stížnost, míní však, že zákonodárce měl toto na mysli, poněvadž novelou č. 184/28 vsunul do § 17 zák. č. 221/24 nový poslední odstavec, podle kterého přihlášky i odhlášky se mají díti na formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna.
Zákon z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb. doplnil § 18 zák. č. 221/24 ustanovením, že »přihlášky a odhlášky musejí se díti na tištěných formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad« (odst. 4. § 11 cit. zák. č. 184/28). Ustanovení to nabylo účinnosti až 1. ledna 1929 (§ 138 zák. č. 184/28), neplatilo tudíž v době sporného pojistného případu. Z této novelisace pak souditi na to, že zákonodárce, vydávaje zák. č. 221/24, měl na mysli tuto formu přihlášky a že dokonce s nedodržením této formy spojoval neplatnost přihlášky, nelze již proto, poněvadž, jak stížnost sama uznala, tento úmysl nedošel výrazu v zák. č. 221 /24, za vůli zákonodárcovu možno však uznati jedině to, co je vysloveno v dotyčném zákoně samém (srov. Boh. A 674/21, 3086/24, 3115/24).
Stížnost ještě hledí svůj právní názor opříti úvahou, že prý je samozřejmé, že pojišťovna musela si stanoviti formulář přihlášky, poněvadž by jinak nemohl býti zachován jednotný postup se strany zaměstnavatelů, ale každý by k přihlášení použil jiného formuláře. Než tyto důvody účelnosti nejsou s to založiti zákonný závazek zaměstnavatelův zachovati tuto, pojišťovnou stanovenou formu a to pod sankcí neplatnosti přihlášky, když, jak řečeno, zákon č. 221/24 takového ustanovení neobsahuje a ani nezmocňuje pojišťovnu, aby stanovila závazně formu přihlášky se shora uvedeným právním účinkem.

Citace:

č. 9659. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 356-358.