NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4321.

Pro pojem »svěření k dozoru« ve smyslu § 132 III. tr. zák. záleží i na tom, zda byla svedená vzhledem k trvání jejího zaměstnání mimo otcovský dům osobou duševně a mravně nedospělou, nemající dostatečné porozumění pro význam a dosah smilných činů na ní páchaných.
Pro posouzení rozumového a mravního vývoje svedené jest důležité i to, že jí bylo v době činu již 18 let, nikoliv méně. Jde o zmatek čís. 5 § 281 tr. ř. (rozpor se spisy), nabyl-li soud přesvědčení o vině na základě svědecké výpovědi osoby slyšené jen jako obviněný, jejíž protokol byl podle § 252 čís. 1 tr. ř. čten.
(Rozhi. ze dne 7. listopadu 1931, Zm II 226/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 13. dubna 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle § 132 III tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně zmateční, důvody podle § 281 čís. 3, 4, 5, 9 a) tr. ř., provádí však jen zmateční důvody podle § 281 čís. 5, 9 a) tr. ř. Stížnost je odůvodněná. S hlediska zmatků podle § 281 čís. 5 tr. ř. poukazuje k tomu, že Antonie F-ová, na základě jejíž výpovědi nabyl soud přesvědčení o vině obžalovaného, nebyla vůbec slyšena jako svědkyně, nýbrž jen jako obviněná, a že by zajisté byla jako svědkyně vypovídala jinak. Soud nalézací skutečně v rozsudku mluví o F-ové důsledně jen jako o svědkyní a prohlašuje, že proti výpovědí svědkyně F-ové a její věrohodnosti není námitek. Ježto F-ová skutečně nebyla slyšena jako svědkyně, nýbrž vždy jen jako obviněná a poněvadž její protokol jako obviněné byl podle § 252 čís. 1 tr. ř. u hlavního přelíčení, k němuž se pro chorobu nedostavila, jen čten, ocitá se rozsudek v onom směru v rozporu se spisy. Obsahem listiny (v souzeném případě protokolu) není jen to, co osoba, o jejíž výpovědi byl protokol sepsán, udala o samém, ději, nýbrž i osvědčení různých procesuálních předpisů, jež podle zákona mají býti do protokolu pojaty, jako den výslechu, poučení osoby vyslýchané jako svědka neb obviněného, údaje o osobních poměrech vyslýchaného, zkrátka vše, co v protokolu je uvedeno. Je tudíž rozsudek v rozporu se spisy, uváděje i o těchto okolnostech něco jiného než je v protokolu. Ovšem musí se rozpor rozsudku s takovouto částí protokolu, má-li jím býti založen zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř., týkati okolnosti rozhodné; že při hodnotění průvodů padá na váhu, zda osoba, o jejíž výslech jde, byla vyslýchána jako svědek, či jako obviněný, jest na bíledni, ana svědecká výpověď, jejíž správnost jest pod sankcí § 199 a) tr. zák., bude zpravidla míti větší význam při hodnocení soudem než výpověď obviněného. Týká se tudíž vytýkaný rozpor okolnosti závažné, neboť není vyloučeno, že nalézací soud, kdyby si byl správně uvědomil, že výpověď Antonie F-ové není výpovědí svědeckou, že je to výpověď obviněné, nebyl by snad dospěl k přesvědčení o vině obžalovaného. Jest proto stížnost, uplatňující zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř., odůvodněná, i bylo jí již z tohoto důvodu vyhověti a uznati podle § 288 čís. 3 tr. ř., jak se stalo, aniž bylo třeba obírati se zmatkem uplatňovaným podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Při tom se podotýká, že rozsu¬ dek nesprávně vychází z toho, že Antonii F-ové bylo v rozhodné době teprve 17 let, kdežto skutečně jí bylo již 18 let. Přesné zjištění věku je důležité pro posouzení rozumového a mravního vývoje. Za účelem bezpečného posouzení otázky svěření k dohledu měl se soud zabývati nejen věkem F-ové, nýbrž i tím, zda F-ová vzhledem k trvání jejího zaměstnání mimo otcovský dům byla osobou duševně a mravně nedospělou, nemající dostatečné porozumění pro význam a dosah smilných činů na ní páchaných (rozh. čís. 1623 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 4321. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 559-560.