NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16682.

Právo kupitele zadrželi a užívati v případě prodlení se zaplacením kupní ceny věci, k níž si prodatel vyhradil vlastnické právo do jejího úplného zaplacení, dokud mu prodatel nevrátí konané splátky, jest nárokem obligačním, jehož dodržení se kupitel může domáhati pouze na prodateli, nepřísluší mu však petitorní žaloba na vydání věci proti třetímu, který mu tuto věc se souhlasem prodatelovým odňal.
(Rozh. ze dne 1. února 1938, Rv I 2518/36.)
Žalobkyně koupila od firmy Alfréd W. šicí stroj za 1600 Kč, které měla spláceti po 60 Kč měsíčně a prodávající firma si vyhradila k prodanému stroji vlastnické právo do úplného zaplacení kupní ceny. Ježto žalobkyně byla v prodlení se splátkami, zmocnila prodávající firma žalovaného, aby si šicí stroj od žalobkyně odebral, a když tak žalovaný učinil, prodala mu firma Alfréd W. onen stroj za 898 Kč 90 h. Tvrdíc, že ani 'Uvedená firma ani žalovaný nebyli oprávněni odebrati jí proti její vůli dotčený stroj, ježto jí prodávající firma nevrátila to, co do té doby zaplatila na splátkách, domáhá se žalobkyně na žalovaném vydání odňatého jí šicího stroje. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzené věci nejde o žalobu pro rušenou držbu podle § 346 obč. zák. ani o žalobu o odškodnění, o němž mluví dotčené ustanovení, nýbrž o petitorní žalobu na vrácení šicího stroje, jejž žalovaný žalobkyni proti její vůli odebral. Proto není rozhodující, že žalobkyně měla pokojnou držbu sporného šicího stroje, která byla svémocným činem' (§ 19 obč, zák.) žalovaného porušena, nýbrž jediné rozhodující jest otázka, zda žalobkyně má proti žalovanému právní — petitorní — nárok na vydání stroje, jehož se v žalobě domáhá. Dovolání uplatňuje v té příčině již jen, že žalobkyně, třebaže se nestala ještě vlastnící šicího stroje a třebaže prodatel pro prodlení v zaplacení splátek odstoupil od kupní smlouvy, měla podle zákona o splátkových obchodech nárok na držbu a užívání šicího stroje, dokud prodatel jí nevrátil splátky, jež za stroj jíž zaplatila. Leč pouhé právo žalobkyně, věc zadržeti a jí užívati, jež má dovolání na mysli, není právem věcným, jež může býti porušeno i třetím, jenž není se žalobkyni v právním poměru, nýbrž jen nárokem obligačním z kupní smlouvy, jehož dodržení se žalobkyně může domáhati jen na prodáťeli, nikoliv na žalovaném, který jí z oné kupní smlouvy není zavázán, a to tím méně, že žalovaný jednal jen jako zmocněnec prodatele. Dovolání lze odkázati též na plenární rozhodnutí č. 11674 Sb. n. s., v němž nejvyšší soud zevrubně odůvodnil, že také nájemce (pachtýř) může hájiti své nájemní (pachtovní) právo žalobou jen proti pronajimateli (propachtovateli), nikoliv však proti třetímu, jenž mu zadržuje najatou (pachtovanou) věc nebo ho jiným způsobem ruší v nájemním (pachtovními) užívání. Úvahy, z nichž nejvyšší soud v právě uvedeném rozhodnutí vycházel, platí obdobně i v souzené věci, ježto jde rovněž jen o obligační nárok proti prodateli, nikoliv o absolutní právo věcné.

Citace:

č. 16682. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 192-193.