NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15304.

Od kdy jest počítati lhůtu k opravnému prostředku do rozhodnutí opraveného podle § 419 c. ř. s.?
(Rozh. ze dne 18. června 1936, R I 386/36.)
Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 16. ledna 1936, jímž byl zrušen rozsudek prvního soudu s řízením jemu předcházejícím pro zmatečnost a žaloba byla odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva, bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyninu dne 28. ledna 1936. Dalším usnesením ze dne 6. února 1936 opravil odvolací soud své první usnesení podle §§ 419, 430 c. ř. s. ve výroku o nákladech řízení. Toto opravovací usnesení bylo právnímu zástupci žalobkyninu doručeno dne 26. února 1936. Dovolací rekurs, správně rekurs žalobkynin, datovaný dnem 11. března 1936, byl podán dne 11. března 1936 u soudu první stolice do původního rozhodnutí ze dne 16. ledna 1936.
Nejvyšší soud odmítl rekurs.
Důvody:
Lhůta k rekursu činí podle § 521 c. ř. s. 14 dnů a nemůže býti prodloužena. Tato lhůta se počíná ve věcech přesahujících hranici v § 448 c. ř. s. stanovenou po dni, kterého doručeno bylo písemné vyhotovení usnesení, jemuž má býti odporováno, což se v projednávaném případě stalo dne 28. ledna 1936. Vydáním opravujícího usnesení neprodlužuje se opravná lhůta, pokud jde o původní rozhodnutí. Jen tehdy, když se opravou změnila podstatná část soudního rozhodnutí, počíná se opravná lhůta teprve dnem, kdy byl doručen výrok soudu o opravě, jímž byl původní výrok změněn tak, že dal podnět k novému odporování (srovnej rozh. čís. 9872 Sb. n. s.). Opravovacím usnesením ze dne 6. února 1936 nebylo nic změněno na rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (na zrušení rozsudku a řízení první stolice a odmítnutí žaloby), oprava se netýkala podstatné části rozhodnutí, nýbrž toliko výroku o nákladech řízení. Tento výrok soudu druhé stolice o nákladech nemůže však dalším opravným prostředkem vůbec býti napadán. Nelze proto v tomto případě opravnou lhůtu počítati teprve od doručení opravovacího usnesení; opačný postup by umožnil stranám již při sebemenších opravách, provedených snad teprve po delší době, odporovati rozhodnutím, jež nedoznala věcných změn, a tím doháněti, co včas opominuly nebo zmeškaly. Rekurs žalobkynin jest proto nepřípustným, poněvadž se opravná lhůta k odporování ve věci samé již skončila dnem 11. února 1936 a usnesení odvolacího soudu ze dne 6. února 1936 o nákladech dalšímu opravnému prostředku nepodléhá.

Citace:

Čís. 15304.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 702-703.