NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 4861.

Státní zaměstnanci: Je úředník povinen stvrditi, že nahlédl do pořadníku ve smyslu § 39 služ. prag.?
(Nález ze dne 2. září 1925 č. 16127).
Prejudikatura: Boh. 2071 adm.
Věc: Ladislav L. v Praze proti ministerstvu vnitra o stvrzení nahlédnuli do pořadníku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l vrátil pořadníky za léta 1918—22 počátkem října 1923 mu doručené s prohlášením, že je nepodepíše vzhledem ku stížnosti u nss-u projednávané.
Presidium zsp-é v Praze poukázalo výnosem z 25. listopadu 1923 přednostu oddělení, jemuž byl st-l přidělen, aby pořadníky st-li znovu doručil k nahlédnutí na datované potvrzení s upozorněním, že vyčkávání rozhodnutí nss-u o stížnosti jeho není překážkou nahlédnutí do pořadních listin a případnému podání stížnosti proti nim, aby však, odepře-li st-l písemně potvrditi, že mu byly pořadníky odevzdány k nahlédnutí, byl den, kterého se tak stane, protokolárně zjištěn za podpisu dvou svědků.
Odvolání, které st-l z tohoto výnosu podal, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu, že postup předepsaný nař. výměrem zsp-é jest odůvodněn prováděcím předpisem vydaným výnosem býv. rak. min. vnitra z 3. února 1914 č. 904 M I k ustanovení § 37 a násl. služ. pragmatiky.
Stížnost k nss-u podaná, shledávajíc nezákonnost tohoto rozhodnutí v tom, že st-li bylo uloženo, aby seznamy potvrdil, domáhá se výroku, že st-l k tomu povinen nebyl, poněvadž pořadníky nebyly mu dány k nahlédnutí každoročně, nýbrž za pět let najednou.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Podle § 37 služ. pragmatiky má státní úředník nárok na služební pořadí určené podle zásad v tomto § stanovených; § 39 pak stanoví, že sluší o úřednících, náležejících k témuž osobnímu stavu, vésti seznamy o zákonném pořadí, je každoročně podle stavu k 31. prosinci uzavříti a sděliti úředníkům do nich pojatým k nahlédnutí, jakož i že úředník má právo proti určení svého pořadí si do 14 dnů po nahlédnutí stěžovati.
Ustanovením tím má býti tedy úředníku poskytnuta možnost pořadí mu určené kontrolovati a proti nezákonnému zařazení se brániti. Z toho plyne, že úředník může námitkami uplatňovati jen, že pořadí seznamem mu určené není správné, nikoli též, že pořadníky nebyly uzavřeny právě k 31. prosinci toho kterého roku a že mu nebyly každoročně dány k nahlédnutí, poněvadž se mu pozdějším uzavřením — stalo-li se jen každoročně k 31. prosinci — a sdělením k nahlédnutí ono právo kontroly, jež § 39 sleduje, neodnímá, (viz nál. Boh. 2071 adm.). Je tedy okolnost, že st-li byly pořadníky za pět let najednou dány k nahlédnutí bez významu.
Dále však podává se z uvedeného ustanovení, že stačí, byla-li úředníku poskytnuta možnost, aby do seznamu nahlédl, že však okolnost, zda do něho nahlédl nebo nenahlédl, nemá na početí lhůty k námitkám účinku.
Nař. rozhodnutím byl potvrzen výnos presidia zsp-é, nařizující, aby byly pořadníky za uvedená léta st-li znovu předloženy k nahlédnutí a aby, jestliže do nich nenahlédne, byl zjištěn den, kdy mu byla možnost toho poskytnuta. Nebylo tedy nař. rozhodnutím st-li uloženo, aby seznamy stvrdil.
Jest tedy stížnost, brojící jen proti povinnosti pořadníky stvrditi, bezdůvodná a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 368-369.