Návrh na uvalení opatrovnictví nelze vzíti zpět. Anna N. podala u c. k. okresního soudu v I. žádost, aby zavedeno bylo vyhledávání za účelem uvalení opatrovnictví na jejího manžela Antonína N. pro marnotratnost. Když již vyšetřování bylo v proudu, stala se mezi manžely hododa, že manžel Antonín N., jenž mezitím po svém zemřelém otci značný dědický podíl obdržel, tento podíl svým nezletilým dětem postoupí. Vzhledem k této dohodě podala Anna N. k c. k. okresnímu soudu v I. žádost, aby se v dalším řízení proti Antonínu N. nepokračovalo. Okresní soud tento návrh zamítl a rekursní soud na stížnost Anny N. naříkané usnesení potvrdil z následujících důvodů: Stěžovatelka se domáhá změny naříkaného usnesení v ten způsob, aby zpět vzetí jejího návrhu na uvalení opatrovnictví na Antonína N. k úřednímu vědomí vzato bylo a aby se v dalším řízení proti Antonínu N. nepokračovalo. Stížnost není oprávněna. Dle ustanovení §. 273. občanského zákona má se ovšem šetření za účelem prohlášení někoho za marnotratníka na základě oznámení k soudu učiněného konati. Nicméně nevyžaduje ani vedení tohoto vyšetřování, ani uvalení opatrovnictví pro marnotratnost nějakého zvláštního návrhu se strany osoby súčastněné, naopak musí prohlášení za marnotratníka i bez návrhu nastati, jsou-li konaným šetřením zákonnité podmínky dány. Okolnost, že oznámení, pokud se týče návrh na uvalení opatrovnictví, během šetření zpět vzaty byly, nemůže tudíž na zahájení vyšetřování a na případné rozhodnutí soudu žádného vlivu míti. jelikož se dotyčné vyšetřování v zájmu opatrovance sama vede. Naříkané usnesení odpovídá tudíž jak stavu věci, tak i zákonu, následkem čehož nebylo lze stížnosti vyhověti. Dovolací stížnosti nejvyšší soud nevyhověl, jelikož tu není podmínek, jež stanoví pro změnu souhlasných usnesení soudů nižších v záležitostech mimosporných § 16. cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, ř. z. č. 208, a poznamenal, že se žádná zmatečnost neb zřejmý odpor se spisy netvrdí, po stránce právnické že se však srovnávají rozhodovací důvody nižších stolic plnou měrou s dějem skutkovým a se zákonem. (Rozhodnutí nejyššího soudu ze dne 8./1. 1913, R III 15/13/1.) A. K.