Čís. 14414.
Nároky uvedené v § 66 vládního nařízení ze dne 7. července 1926 čís. 113 Sb. z. a n. jsou soukromoprávní a jest je uplatňovati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 31. května 1935, R II 230/35.)
Žalobce domáhá se na státu vrácení pensijních příspěvků a zaplacení odbytného a opírá tyto nároky o zrušení svého dřívějšího služebního poměru jako kancelářského oficianta ve smyslu vládního nařízení ze dne 7. července 1926 čís. 113 sb. z. a n. Procesní soud žalobě nevyhověl. Odvolací soud zrušil rozsudek prvního soudu a uložil mu nové rozhodnutí. Důvody: Soud prvé stolice má za to, že žalobce měl podle § 1 zák. ze dne 15. října 1925 čís. 217 sb. z. a n. nejprve vyčerpati pořad opravných instancí v cestě správní a neučinil-li tak a nepodal žalobu ve lhůtě § 2 cit. zák. je prý nárok žalobní prekludován. Soud odvolací tento názor nesdílí. Zákon ze dne 15. října 1925 čís. 217 sb. z. a n. byl vydán k provedení ustanovení § 105 ústavní listiny ze dne 29. února 1920 čís. 121 sb. z. a n. Tento § 105 ústavní listiny, jenž je souhlasný s prvním odstavcem § 1 zák. čís. 217/25, má za účel zajistili občanu soudní ochranu jeho práv, cítí-li se rozhodnutím správního úřadu dotčen. Nelze jej tedy vykládati způsobem právní ochranu obmezujícím, že snad v každém případě musí strana Vyčerpati pořad instancí správních a neučinila-li tak, že se nemůže dovolávati pořadu práva před soudy. V citovaných předpisech (§ 105 ústavní listiny, příp. § 1 zák. čís. 217/25 sb. z. a n.) není donucující normy, nýbrž naopak dává se straně na vůli (... volno straně ...), aby, vyčerpavši marně opravné prostředky správní, dovolala se pomoci soudní. To však platí pouze v případech, ve kterých »úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhodl o nárocích soukromoprávních«, tedy kde v dotyčném zákoně je výslovně rozhodnutí o soukromoprávních nárocích vyhrazeno úřadům správním. Tomu není v souzeném případě. Zde nejde o nápravu nějakého »opatření úřadu« pořadem stížnosti, jak to má na mysli § 104, příp. § 107 nař. čís. 113/26. Tomu by tak bylo, kdyby šlo na příklad o otázky započtení služební doby nebo nesprávné výměry služebních nebo odpočivných požitků, nebo o otázku platnosti výpovědi, nebo o stížnost do disciplinárního nálezu a pod. Tu by musel v důsledku ustanovení §§ 104 a 107 nař. čís. 113/26 a se zřetelem na předpis § 1 zák. čís. 217 sb. z. a n. býti předem vyčerpán pořad instancí správních, aby se mohl žalobce dovolávati pořadu práva před soudem. O tyto otázky tu však nejde a nebylo důvodu, aby napřed vyvolal žalobce rozhodnutí správních stolic o tom, zda mu přísluší nárok na vrácení pensijních příspěvků, příp. zaplacení odbytného, když v žádném zákoně se mu tato povinnost neukládá. Pokud žalobce brojí proti platnosti disciplinárního nálezu, jímž byl uznán vinným z porušení služební povinnosti a vysloven disciplinární trest propuštění ze služby případně vytýká zmatečnost disciplinárního řízení, je to pro posouzení otázky přípustnosti pořadu práva bezvýznamné, neboť žalobce sám opírá svůj nárok o skutečnost, že jeho služební poměr byl zrušen.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Není sporné, že žalobou vymáhané nároky jsou soukromoprávní a bylo se tedy jen zabývati otázkou, zda jde o soukromoprávní nároky, o nichž podle zákonů o tom vydaných má rozhodovati (judikovati) úřad správní. Nároky, o které jde, byly v citovaném nařízení upraveny § 66, jehož pátý odstavec ustanovuje, že nárok na vrácení pensijních příspěvků podle’tohoto nařízení nelze uplatniti před uplynutím šesti měsíců ode dne skončení služebního poměru. O uplatnění nároku na odbytné se nezmiňuje pátý odstavec dotčeného § 66 nařízení čís. 113/26 sb. z. a n. a z toho je zjevno, že v příčině nároku na vrácení pensijních příspěvků měla býti jen stanovena zvláštní lhůta, po níž smí býti nárok uplatňován u příslušného úřadu, kdežto pokud jde o odbytné, na takové časové obmezení nebylo pomýšleno. Nelze však z tohoto ustanovení a zvláště z pojmu »uplatniti« vyvoditi, že nároky, o které jde, musí býti uplatňovány u správních úřadů. To ani neplyne z ustanovení § 107 citovaného nařízení, jednajícího o příslušnosti úřadů povolaných »učiniti opatření« podle nařízení čís. 113/26 sb. z. a n. V pojmu »učiniti opatření« není zahrnuto též rozhodnutí o každém nároku dotčeným nařízením upraveném a zejména tedy i právo rozhodovati (judikovati) o tom, zda se zaměstnanci pensijní příspěvky vrací a zda má zaměstnanec případný nárok na odbytné. Že pojem »učiniti opatření« nemá tak široký smysl. vychází najevo z ustanovení prvního odstavce § 105 cit. nařízení, který rozlišuje »opatření« a »rozhodování«. Nejde tudíž o soukromoprávní nárok, přikázaný k rozhodování podle zákonů o tom vydaných, t. j. platných úřadům správním, a nelze proto na souzenou věc použiti předpis § 105 ústavní listiny a § 1 zák. čís. 217/25 sb. z. a n. Nároky, o které jde, mohou tedy býti uplatněny pořadem práva a nesejde na tom, zda se jejich splnění domáhala strana dříve u správních úřadů, čili nic.