NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 4955.

Zasilatel jest práv zákazníku náhradou škody, neoznámil-li mu, že předmět, dopravovaný na veletrh, byl poškozen, bezodkladně po té, kdy to zjistil.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1925, Rv I 470/25.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zasílateli náhrady škody, ježto ho žalovaný nezpravil v čas o tom, že stroj, zaslaný na veletrh, se poškodil, čímž se stalo, že žalobce nemohl již včas poškozený stroj nahraditi jiným. Oba nižší soudy uznaly žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaná firma jako zasílatelka ručí dle čl. 380 obch. zák. za škodu, která vznikne ze zanedbání péče řádného kupce nejen při přijetí a uschování zboží, nýbrž vůbec při provedení převzatého zaslání zboží. Správce filiálky žalované firmy jako svědek potvrdil, že 7. srpna 1923 při otevření bedny seznal, že stroj jest rozbit a nikoliv, jak odvolání tvrdí, že na stroji jest něco zlomeno. Náleželo proto žalované jako zasílatelce, aniž by mohla další poškození podrobně zjišťovati, by žalobce ihned o poškození (rozbití) stroje, jež zástupce její viděl, zpravila. To tím více, když šlo o stroj, který na veletrhu měl býti vystaven. Nestačilo, že žalovaná, by práva žalobcova proti povozníku hájila, dala sepsati 8. srpna tak zvaný domácí protokol o poškozeni stroje. Žalovaná firma, ač škodu zjistiti dala dne 8. srpna 1923 domácím protokolem, ani žalobci, ačkoliv, jak sama v odvolání přiznává, stroj v čas vyměniti mohl, o rozbití stroje nedala věděti. Že žalovaná sama měla za to, že má žalobce vyrozuměti, vychází z toho, že, jak sama uvádí, úředník její opětovně ve středu 8. srpna odpoledne, ve čtvrtek a v pátek stánek žalobcův na veletržišti vyhledával. Žalovaná, když do otevření veletrhu (11. srpna) zbývalo jen několik dnů, tím spíše měla žalobce o poškození stroje vyroruměti, by potřebné za účelem vystavení jiného stroje zaříditi mohl. Odvolání tvrdí, že, kdyby byl žalobce poslal montéry do L. již ve čtvrtek 9. srpna, mohl telegraficky zaříditi poslání stroje náhradního, že tedy škodu sám zavinil. Odvolání přehlíží, že žalobce neměl k tomu příčiny, vysílati montéra dříve. Neboť o tom nevěděl, že stroj jest již dopraven do jeho stánku na výstavišti, a stroj, jak jest prokázáno, v několika hodinách mohl býti postaven a zmontován. Ovšem, kdyby byla žalovaná poškození stroje žalobci ihned oznámila, jak bylo její povinností dle čl. 380 obch. zák., byl by mohl žalobce náhradní stroj v čas opatřiti. Jest dále prokázáno, že náhradní stroj, když se žalobce o jeho poškození dověděl, mohl se dostati z nádraží v L. na veletrh teprve ve čtvrtek 16. srpna, takže by byl na veletrhu zůstal jen dva dny. Mimo to výměna stroje v době veletrhu, jak prokázáno, byla již nepřípustnou. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce poukazuje se dovolatelka na správné důvody napadeného rozsudku s tím, že marně se dovolává toho, že tím, že sporný stroj dopravila na výstaviště, splnila prý veškeré závazky, uložené jí zasílatelskou smlouvou. Dovolatelka přehlíží, že dle čl. 380 obch. zák.ručí za zanedbání péče řádného kupce při provádění převzatého zaslání zboží vůbec, dále, že dle skutkového děje, zjištěného odvolacím soudem, správce filiálky žalované firmy v J. při vyčlení sporného stroje neintervenoval jako veletržní, nýbrž jako žalobcův speditér a že dle čl. 387 obch. zák. platí zde obdobně také předpis čl. 365 obch. zák., podle něhož komisionář, kterého dojde zboží v poškozeném stavu, má komitenta bez prodlení o tom zpraviti, jinak ručí za škodu tím povstalou (viz Staub, komentář k obch. zák. str. 507). Jelikož odvolací soud zjistil, že správce filiálky dne 7. srpna 1923 při otevření bedny seznal, že stroj jest rozbit, nebylo potřebí, blíže zjišťovati jeho poškození, a stačilo uvědomění žalobce o tomto rozbití, což nevyžadovalo zvláštní odborné znalosti, a bylo povinností žalované firmy, přes to, že stroj již byl na výstavišti.

Citace:

č. 4955. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 789-790.