NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6459.

Přihlásil-li se dědic k pozůstalosti ze závěti, v níž mu byl ulože odkaz, vzniká proti němu nárok odkazovníka na splnění odkazu ihned po smrti zůstavitele. Okolnost, že dědic se přihlásil k pozůstalosti s dobrodiním inventáře, nemá za následek, že by dědic byl povinen plniti odkaz pouze z toho, čeho se mu dostane z pozůstalosti, nýbrž má pouze ten význam, že dědic nemusí platiti věřitelům pozůstalosti a odkazovníkům více, než činí pozůstalostní jmění.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1926, Rv I 999/26.)
Žalovaná přihlásila se k pozůstalosti s dobrodiním inventáře ze závěti, v níž jí bylo uloženo, by platila žalobkyni doživotní důchod měsíčních 300 Kč. Žalobě o placení doživotního důchodu měsíčních 300 Kč a to splátek, splatných až do právoplatnosti rozsudku, do 14 dnů, splátek budoucně splatných vždy prvého každého následujícího měsíce, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka správně zdůrazňuje, že vznesla proti žalobě jedině námitku nedostatku pasivní legitimace. Námitka tato je za skutečností prvým soudem zjištěných zřejmě bezdůvodná, neboť, je-li jisto, že žalovaná byla zůstavitelem ustanovena universální dědičkou, že zůstavitel jí uložil plnění odkazu v poslední vůli uvedeného ve prospěch žalobkyně, že žalovaná se přihlásila ze závěti k dědictví s dobrodiním inventáře, vyplývá z toho, že žalovaná je po zákonu povinna, by jako osobní dlužnice plnila odkaz ji uložený (§§ 684, 821, 550 obč. zák.). Přihláška k dědictví s dobrodiním inventáře nemá za následek, že by dědic byl povinen plniti odkaz pouze z toho, čeho se mu z pozůstalosti dostane. Přihláška taková chrání dědice jen potud, že nemusí platiti věřitelům pozůstalosti a odkazovníkům více, než činí pozůstalostní jmění. Žalovaná však ve sporu ani netvrdila, že pozůstalostní jmění na zaplacení pozůstalostních dluhů a splnění odkazu nestačilo. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Výtka nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) neobstojí. Po té stránce jest dovolatelku odkázati na případné důvody napadeného rozsudku, které hoví úplně zákonu i stavu věci. Vzhledem na výtky dovolání jest podotknouti ještě toto: K námitce, že žalující strana byla oprávněna nejvýš zažalovati částky svého důchodu, které byly splatny až do dne podání žaloby, nelze přihlížeti, poněvadž jest novotou po zákonu nepřípustnou (§ 504 druhý odstavec c. ř. s.). Hlavní námitka žalované strany vrcholí v tom, že neměla býti osobně žalována, nýbrž že měla býti žalována pozůstalost. Názor ten jest úplně mylný.
Žalobkyně domáhá se žalobou nároku z odkazu. Nárok tento zakládá se na poslední vůli (§ 647 obč. zák.) a vzniká ipso jure ihned po smrti zůstavitele (§ 684 obč. zák.), pokud není podmíněný (§ 699 obč. zák.) a to zpravidla proti dědici (§ 649 obč. zák. a Krasnopolski, Erbrecht, str. 139). Poměr dědice k odkazovníkovi jest dle toho poměrem osobního dlužníka k věřiteli (§ 649 a 688 obč. zák.). Právem proto domáhá se žalobkyně svého nároku na žalované straně, když tato jest, jak není sporno, dědičkou a jí také uložil zůstavitel podle poslední vůle odkaz plniti.

Citace:

č. 6459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 592-593.