Čís. 14972.
Nejde o týž předmět sporu, domáhají-li se sice obě žaloby zrušení rozhodčího výroku, avšak byl-li v dřívější žalobě uplatněn jiný důvod bezúčinnosti rozhodčího výroku než jest uplatněn v pozdější době.
(Rozh. ze dne 20. února 1936, R I 70/36.) Žalobkyně podala na žalovanou pojišťovnu žalobu o zrušení rozhodčího výroku, již opřela o důvody § 595 čís. 1 a 3 c. ř. s. Žalobou, o níž tu jde, domáhá se rovněž zrušení téhož výroku, avšak z důvodu § 595 čís. 2 a 6 c. ř. s. Prvý soud vyhověl námitce zahájené rozepře a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku zahájené rozepře a uložil prvému soudu, by v řízení pokračoval a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Námitka zahájené rozepře předpokládá mimo totožnost stran i totožnost sporného předmětu, a tato zase předpokládá souhlasnost právního důvodu a právního nároku v obou sporech. Na tuto zásadu, vyjádřenou v rozhodnutí čís. 7343 sb. n. s., odvolává se nejen napadené usnesení, nýbrž i dovolací rekurentka. Rozcházejí se však v podstatě v tom, že podle dovolací rekurentky jest v obou sporech, jež přicházejí v úvahu, právní důvod totožný. Při tom pokládá za právní důvod jsoucnost rozhodčího výroku a z něho plynoucí práva pro obě strany, a sice zejména pro stranu žalující i možnost naříkati rozhodčí výrok jako bezúčinný. S tímto právním názorem, pojímajícím právní důvod příliš široce a nerozlišujícím přesně právní důvod a právní nárok, nelze souhlasiti. Nárok v souzeném sporu nalézá vyjádření v § 596 první odstavec c, ř. s., podle něhož se žaluje na zrušení rozhodčího výroku, důvodem pak toho jest bezúčinnost rozhodčího výroku podle § 595 c. ř. s. Poněvadž pak toto zákonné ustanovení zahrnuje výčetmo určité důvody bezúčinnosti pod č. 1—8 (a důvody ty, jako souhrnné pojmy, mohou pozůstávati z více zvláštních důvodů, na příkl. jest-li důvod bezúčinnosti podle čís. 1 § 595 c. ř. s., opřen-li o neplatnost smlouvy, může tato neplatnost zase býti opodstatňována buď nezpůsobilosti osob, nebo vadou projevené vůle a pod.), zakládá-li se žaloba na některém z nich (srovn. doslov § 596 druhý odstavec c. ř. s.), jest míti za to, že právním důvodem jsou tyto určité důvody, které se ve sporu uplatňují, se skutkovým základem k nim se vztahujícím. Pokud jsou tedy v souzeném případě uplatňovány jiné důvody bezúčinnosti (§ 595 čís. 2 a čís. 6 c. ř. s.), nežli v předchozím, není zde totožnosti právního důvodu a tudíž ani totožnosti předmětu sporu, takže nemá místa námitka zahájené rozepře.