Čís. 17411.

Soustavné opožděné docházení do práce je důležitým důvodem podle § 34 č. 4 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n., pro který je zaměstnavatel oprávněn zaměstnance předčasně propustiti.
Okolnost, že zaměstnavatel neoznámil zaměstnanci ve lhůtě podle § 35, odst. 1 uved. zák. tento propouštěcí důvod, nemá na oprávněnost zrušení služebního poměru vlivu.
(Rozh. ze dne 12. října 1939, Rv I 983/39.)
Žalobce, neuznávaje důvodu, pro který žalovaný s ním okamžitě zrušil služební smlouvu dne 28. července 1938, domáhá se na žalovaném zaplacení částek, jež mu příslušejí podle služební smlouvy proti žalovanému. Prvý soud zamítl žalobu. Odvolací soud přiznal žalobci doplatek služného za dobu od 12. července do 28. července 1938, jinak odvolání nevyhověl. Důvody: Na otázku, zda byla dána okamžitá výpověď žalobci právem, správně odpověděl prvý soud kladně, poukázav na důvod výpovědi podle § 34 bod 3 a 4 zák. čís. 154/34 Sb. z. a n., poněvadž žalobce soustavně nechodil včas do práce. Výpověď byla dána včas, když se tak stalo téhož dne, kdy žalovaný se dověděl, o důvodech výpovědi, to je dne 28. července 1938 (§ 35 odst. 1 cit. zák.). Není rozhodné, že žalovaný v dopise z 28. července 1938 se odvolával jako na důvod výpovědi na to, že žalobce nevyhověl vyzvání žalovaného, aby předložil lékařské vysvědčení úředního lékaře. Důvod výpovědi nemusel žalovaný ani uváděti. Poněvadž výpověď byla dána až 28. července 1938 a služební plat byl žalobci vyplacen jen do 12. července 1938, má žalobce nárok na plat od 12. do 28. července 1938, tedy za 16 dní po 66 K 70 h, úhrnem na 1067 K 20 h, které mu byly přisouzeny. V dalším byla žaloba zamítnuta, poněvadž předčasné propuštění žalobce bylo odůvodněno, žalobci nepřísluší proto náhrada platu za výpovědní dobu, ani náhrada za dovolenou podle ustanovení § 26 odst. 7 věta 2. zák. čís. 154/34 Sb. z. a n.; remunerace nebyla ani smluvena, ani obvyklá a nedoplatek diet nebyl dokázán. Na nocležné žalobce nemá nároku, částku 300 K, o které nyní žalobce tvrdí, že ji uplatňuje jako odměnu za práci přes čas, ač původně jest zahrnuta pod titul nevyplacených diet, nemůže z nového titulu uplatňovati se zřetelem na ustanovení § 33, odst. 3 zák. č. 131/31 Sb. z. a n. Práce přes čas rovněž není dokázána, naopak svědci potvrdili, že žalobce, zůstal-li v kanceláři déle, nahrazoval tím zameškané řádné úřední hodiny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jako důvod okamžitého zrušení služebního poměru uznal odvolací soud jednak to, že žalobce jednal proti zákazu a příkazu žalovaného, když přepracoval některé projekty, dále pak, že soustavně nechodil včas do práce, o kterýchžto okolnostech se žalovaný dozvěděl dne 28. července. Soustavné opožděné přicházení do práce jest důležitým důvodem podle § 34 č. 4 zákona čís. 154/1934 Sb. z. a n., pro který jest zaměstnavatel oprávněn zaměstnance předčasně propustiti. Žalovaný tak učinil dne 28. července 1938, když se o tom dozvěděl. Byla tedy zachována lhůta stanovená v § 35, odst. prvého zákona čís. 154/1934 Sb. z. a n. Okolnost, že žalovaný v této lhůtě žalobci tento důvod propuštění neoznámil, nemá na oprávněnost zrušení služebního poměru vlivu. Stačí, že žalovaný ve sporu o nároky předčasného propuštění dokázal, že měl důvod k propuštění žalobce a, že zrušil služební poměr ve lhůtě zákonem stanovené (srov. Sb. n. s. čís. 15075). Bylo-li propuštění žalobce oprávněné již z tohoto důvodu, netřeba se zabývati oprávněností dalšího důvodu, že žalobce jednal proti příkazům a zákazům žalovaného, ani dovolacími důvody, pokud se týkají výlučně jen tohoto důvodu propuštění žalobce.

Citace:

č. 17411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 503-504.