NPD documents search: Právník, 63 (1924) - Může býti podmínečně propuštěn z trestu také ten, kdo odpykává náhradní trest, uložený mu milostí na místě trestu smrti nebo milostí zkrácený trest na svobodě.

Ročník LXIII. Právník 1924. Sešit L.
Může býti podmínečně propuštěn z trestu také ten, kdo odpykává náhradní trest, uložený mu milostí na místě trestu smrti nebo milostí zkrácený trest na svobodě.

Píše Dr. Emerich Polák.
Běžný názor o této otázce byl, pokud mně známo, ten, že osoby, které byly odsouzeny k trestu smrti a jimž tento trest byl změněn milostí na doživotní nebo dočasný těžký žalář, mohou býti propuštěny podmínečně z trestní vazby, jestliže odpykaly prvnější 15 let, poslednější dvě třetiny z náhradního trestu. Názor ten naráží ale na velmi vážné pochybnosti, jež plynou z doslovu § 10 zákona o podmínečném odsouzení a propuštění ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z. a n. Zákon mluví totiž jen o osobách, jež byly odsouzeny k trestu na svobodě, delšímu jednoho roku nebo na doživotí, osoby, o něž jde v našem případě, byly však odsouzeny k smrti a tento trest byl jim prominut milostí. Osoby ty i potom, když obdržely milost, zůstaly odsouzenými k trestu smrti, a podle mého soudu nemohou z trestu, uloženého jim presidentem republiky náhradou za trest smrti býti propuštěny jinak než opětnou milostí presidenta republiky.
Nelze si pomáhati fikcí, jakoby teprve rozhodnutím presidenta republiky se definitivně stanovil trest. Nikoli. Neužije-li president práva milosti, dojde k výkonu soudně uloženého trestu smrti, a užije-li práva svého a udělí milost, je náhradní trest novým trestem, vyřknutým nikoli soudem, nýbrž hlavou státu a nikým jiným měnitelným, než opětně presidentem republiky.
Mluví pro tento názor mimo doslov zákona tyto další úvahy. Okolnosti, za kterých soud stanoví určitou výměru trestu na svobodě, jsou z rozsudku zřejmé, komise rozhodující o podmínečném propuštění je zná, když rokuje o podmínečném propuštění takového odsouzence. Důvody, které přiměly presidenta republiky k tomu, aby nedal vykonati trest smrti a aby stanovil určitý trest náhradní, naproti tomu nejsou komisi známy a nezná jich ani justiční správa, protože ani v tom případě, že justiční správa navrhne udělení milosti, nemusí důvody, jimiž svůj návrh odůvodnila, krýti se s důvody, jež byly rozhodnými u presidenta republiky, v případě tom pak, že by president republiky přes záporný návrh ministrův rozhodl se pro udělení milosti, nesdílí s justiční správou důvodů svého odchylného rozhodnutí. Některé z okolností, na něž je hleděti komisi rozhodující o podmínečném propuštění, totiž, jaký byl předešlý způsob života odsouzencova a jaká jest jeho povaha, přicházející však v úvahu i při rozhodování presidentově o prominutí trestu smrti. Presidentův úsudek o nich není komisi znám. Ona může dojíti k odchylnému názoru a propustiti vězně podmínečně pro takové nazírání komise na věc, jež president by třeba nesdílel. Usnesení komise bylo by zasahováním do práva presidentova, jenž jediný podle soudního řádu smí prominouti trest smrti a stanoviti náhradní trest za něj. Jemu musí býti zůstaveno také rozhodnutí o tom, lze-li dodatečně zkrátiti trest na svobodě, který president pokládal za přiměřený a nutný podle stavu věci v době, kdy milost udělil. Okolnost ta jest na prospěch odsouzených právě v těch nejtěžších případech, kdy tíha zločinu volá po výkonu trestu smrti. Lze zajisté spíše nahraditi trest smrti doživotním žalářem nebo dlouhodobým těžkým žalářem dočasným, když je výhradou dalšího snížení trestu milostí presidenta republiky zajištěna možnost, pachatele zadržeti v trestní vazbě i déle 15 let a po případě skutečně na doživotí, než uložiti takový trest na nebezpečí, že komise, posuzujíc nesprávně věc, propustí pachatele již po 15 letech. Nelze poukazovati k tomu, že, neosvědčí-li se pachatel ve zkušební lhůtě nebo je-li povaha jeho zvláště špatná a byl-li předešlý způsob jeho života pochybený, komise stejně odsouzence na svobodu nepropustí. Komise posuzujíc tyto podle zákona rozhodující okolnosti, mezi nimiž není uvedena výslovně zvláštní tíha trestného činu, má volné uvážení. Ona může mylně a v rozporu s názory presidenta republiky posouditi dosavadní způsob života trestancova a jeho povahu. Nápravy proti nesprávnému propuštění trestance nelze pak zjednati, neboť stížnosti do usnesení, jímž podmíněné propuštění povoleno, zákon nezná.
Soud může a musí v případech, kde není mu uznati na absolutní trest smrti, bráti zřetel na tíhu zločinu a stanoví podle této tíhy trest delší nebo kratší. Při trestu smrti nemůže soud bráti zřetele na tíhu zločinu, za to béře však na ni zřetel president. Lze si snadno mysliti, že zvláště krutému vrahu promine president trest smrti jen proto, že může jej nahraditi bez vůle presidentovy nezměnitelným doživotním žalářem a tím dostatečně potrestati. Komise pro podmínečné propuštění může na tíhu zločinu už jen velmi málo zříti a bude moci jen zřídka pro povahu pachatele odmítnouti podmíněné propuštění, jsou-li ostatní podmínky splněny, neboť o trestanci, jenž se až do svého zločinu nechoval špatně a v trestnici si vedl dobře, nebude lze přes velkou tíhu činu a jeho krutost říci, že se nehodí pro svou špatnou povahu k podmínečnému propuštění.
Myslím tedy, že správné jest stanovisko, že zkrácení náhradního trestu milostí stanoveného za trest smrti jest možno jen opětnou milostí presidenta republiky.
Proti tomu vyskytuje se malá odchylka tehdy, když president republiky snížil trest na svobodě, nikoli doživotní, nýbrž dočasný, co do jeho trvání. I tu zpravidla nemůže další zkrácení nastati, než opětnou milostí presidentovu, jde-li milost presidentova dále, než zkrácení, jehož mohl by, hledíc k původnímu trestu, dosíci odsouzený na základě zákona o podmíněném propuštění. Kdyby však z původního trestu stanoveného soudem trestanec mohl býti propuštěn dříve, než uplyne trest vyměřený mu milostí presidentovu, nepozbude nároku na toto dřívější propuštění. Milost nemůže mu býti ke škodě. Na příklad, odsouzen na doživotí mohl by trestanec býti podmínečně propuštěn po patnácti létech. Sníží-li president republiky trest doživotí na i 20 let, platí tento trest jen pro ten případ, že by odsouzenec nesplnil podmínek podmíněného propuštění. Раk-li je splní, musí býti propuštěn už po patnácti letech.

Citace:

Může býti podmínečně propuštěn z trestu také ten, kdo odpykává náhradní trest, uložený mu milostí na místě trestu smrti nebo milostí zkrácený trest na svobodě.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 1, s. 17-20.