NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 16237.

V návrhu na povolení zajišťovací exekuce, podaném u procesního soudu na základě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, proti němuž bylo podáno odvolání, netřeba tvrditi předpoklady § 371 ex. ř.
(Rozh. ze dne 28. června 1937, R II 225/37.)
Vymáhající věřitelka M. živnostenská záložna, zaps. společenstvo s r. o. v B., navrhla u krajského soudu civilního v B., aby ji byla proti povinnému Vilému U. podle rozsudku krajského soudu civilního v B. ze dne 30. října 1935 Ck II 701/30 povolena k zajištění její pohledávky 15640 Kč 85 h s 5% úroky od 1. ledna 1930 a útratami 3053 Kč 55 h, pak pohledávky 3623 Kč 48 h s 5% úroky od 1. ledna 1930 a útratami 1017 Kč 85 h, jakož i útrat návrhu, exekuce knihovním záznamem nadzástavního práva na pohledávku povinného, váznoucí na pohledávkách Bedřicha F. 75000 Kč a 46579 Kč 20 h s přísl. ve vložce č. 241 kat. území B.-město ve vložce hlavní a ve vložkách č. 673 (C 55), č. 678 (C 7) a č. 679 (C 72, C 51) jako vedlejších. Prvý soud uznal podle návrhu. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, aby znova rozhodl o rekursu povinného.
Důvody:
Rekursní soud zrušil usneseni prvního soudu a návrh na povolení zajišťovací exekuce zamítl proto, že exekuční návrh nemá náležitostí předepsaných v § 54 č. 3 ex. ř., zejména, že neobsahuje údaj, že rozsudek krajského soudu civilního v B. byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, a že proto jde o exekuci zajíšťovací podle § 371 č. 1 ex. ř. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Exekuční návrh byl podán u procesního soudu výslovně v právní věci Ck II 701/30 a obsahuje návrh na povolení exekuce zajišťovací. Podle § 370 ex. ř. jest podmínkou pro exekuci zajišťovací, aby bylo osvědčeno ohrožení vymáhajícího věřitele. Výjimku z toho stanoví mimo jiné případy § 371 č. 1 ex. ř., podle něhož jest na návrh povoliti exekuci zajišťovací i bez takového osvědčení podle rozsudku potvrzeného v druhé stolici, bylo-li podáno dovolání z rozsudku odvolacího soudu. Když tedy vymáhající věřitelka podala návrh na povolení exekuce zajišťovací, aniž osvědčila ohrožení své pohledávky, musel prvý soud zkoumati, zdali jest takového osvědčení potřebí, a tu musel z procesních spisů zjistiti, že ho není třeba, poněvadž jeho rozsudek, podle něhož se povolení exekuce zajišťovací navrhuje, byl potvrzen odvolacím soudem, a žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Ježto všechny právě dotčené skutečnosti vyplývaly z procesních spisů a byly tedy soudu rozhodujícímu o exekučním návrhu známy, nebylo nutno, aby je vymáhající věřitelka v exekučním návrhu ještě zvlášť uváděla. Poukaz rekursního soudu, že zajišťovací exekuce neměla býti povolena v příčině útrat odvolacího řízení, je v rozporu se spisy, neboť byla povolena v příčině polovičních útrat 3053 Kč 55 h a celých útrat 1017 Kč 85 h, které oboje byly vy¬ máhající straně již rozsudkem soudu prvé stolice proti povinnému Vilému U. přisouzeny a dovolacím soudem potvrzeny, a útrat odvolacího řízení se ani exekuční návrh, ani usnesení prvého soudu netýká. Jsou tedy důvody, pro které rekursní soud usnesení prvého soudu změnil a návrh exekuční zamítl, liché. Poněvadž se však rekursní soud nezabýval dalšími důvody rekursními, bylo uznati, jak se stalo.

Citace:

Č. 12507. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 767-772.