NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Soudy výminečné.

V širším slova smyslu jest soudem výminečným každý soud, jenž není v určitém případu dle obyčejných předpisů procesuálních soudem pravidelně příslušným, tak zejména soud delegovaný nebo stanný soud dle § 437 a) n. tr. ř. V užším právnicky technickém smyslu rozumí se soudem výminečným toliko onen soud v trestních věcech, kterýž nastupuje na základě zák. ze dne 13. května 1873 č. 120 ř. z. při suspensi soudů porotních na místo těchto buď ve všech nebo určitých trestních případech pravidelně výroku soudců z lidu přikázaných a kterýž citovaným zákonem jest upraven. Zřízení soudů výminečných tvoří odchylku od § 11 zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 144 ř. z. ve spojení s úv. zák. k tr. ř. ze dne 23. května 1873 č. 119 ř. z., poněvadž se jimi většina těžkých zločinů — za jistých podmínek — pak delikty tiskové a jednotlivé prečiny proti autoritě úřadů a korporací, jinak soudům porotním přikázané, těmto na čas odnímají. Smí tudíž tohoto opatření, jež z pravidla jde ruku v ruce s prohlášením výminečných nařízení, býti užito jen tenkráte, jestliže nastaly poměry takové, kteréž toho v zájmu nestranného vykonávání spravedlnosti nezbytně vyžadují, a neodvislost porotců je podmiňující, jest ohrožena. Toto prozatímně opatření má však býti zrušeno, jakmile odpadly jeho podmínky; dle toho smí především suspense býti vyhlášena nejdéle na jeden rok a jest obmezena na obvod, pro který uznána byla za nutnou. K zastavení porotních soudů jest zapotřebí nařízení vydaného za zodpovědnosti veškerého ministerstva po slyšení nejvyššího soudního dvoru; toto nařízení má býti říšské radě ihned předloženo, nebo není-li shromážděna, bezprostředně po jejím sestoupení a mají býti zároveň uvedeny důvody, které k němu zavdaly podnět. Opatření toto musí býti bez prodlení zrušeno, jestliže jedna ze sněmoven říšské rady za to žádá, čímž rozhodování o tom, zda-li jsou tu podmínky suspense, svěřeno zastupitelským sborům. Zastavení působnosti porotních soudů, kteréž má býti vyhlášeno v říšském zákoníku, má za následek, že hlavní přelíčení se provede pak dle předpisů platných pro zločiny před soudy porotní nenáležející, tudíž před soudem sborovým, jenž v tomto případě vystupuje jako soud výminečný. Jde-li však o zločin, na který jest stanoven trest smrti nebo trest více než pětiletého žaláře, provede se hlavní přelíčení o něm před senátem ze šesti členů sestávajícím, z nichž jeden má předsednictví, a nikoli před pravidelným senátem čtyřčlenným; při rovnosti hlasů platí mínění obžalovanému příznivější (§ 3 zák. ze dne 23. května 1873 č. 120 ř. z.). Bylo-li v době vydání nařízení hlavní přelíčení před porotci již částečně nebo úplně provedeno, nemá na ně nařízení již žádného vlivu, leč že by se objevila nutnost hlavní přelíčení opakovati; naproti tomu trestní řízení, jakmile v něm hlavní přelíčení před výminečným soudem v den zrušení nařízení bylo třebas jen počato, budiž dokončeno způsobem v § 3 cit. zák. naznačeným. Výminečné soudy, kteréž před více lety k potlačení hnutí anarchistického ve Vídni a okolí byly prohlášeny, byly v r. 1893 a 1894 zároveň se zavedením výminečného stavu též v Praze a okolí k činnosti povolány.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Soudy výminečné. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 620-621.