Čís. 14187.Ustanovení odstavce druhého § 524 c. ř. s. platí i pro řízení exekuční. Rekurs odložený podle § 524 odst 2 c. ř. s. může býti podán samostatně, není-li tu již dalšího rozhodnutí, jež by bylo lze napadati. Tomu tak je, byl-li podáním dovolacího rekursu proti usnesení rekursního soudu, jehož účinnost má býti odložena, pořad stolic vyčerpán. (Rozh. ze dne 21. února 1935, R II 64/35.) Prvý soud vyslovil k návrhu povinného, proti němuž byla povolena exekuce pro výživné, a jenž podal do usnesení rekursního soudu o tom dovolací stížnost, odklad účinnosti tohoto usnesení až do rozhodnutí o dovolací stížnosti. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele změnil usnesení prvého soudu a návrhu povinného nevyhověl z těchto důvodů: Výživné musí býti plněno ihned a pravidelně, má-li býti dosaženo jeho účelu. Povolením odkladu účinnosti usnesení rekursního soudu mohla by býti ohrožena existence nezletilého Jaroslava G-e, který jest odkázán na výživné, vymáhané exekucí. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Dovolací rekurs je přípustný, neboť ustanovení odstavce druhého § 524 c. ř. s. platí i pro řízení exekuční (viz rozh. č. 8844 sb. n. s.), a podle tohoto zákonného ustanovení jest sice vyloučen samostatný opravný prostředek proti usnesení, jímž přiznán odkládací účinek rekursu, avšak podle § 515 c. ř. s. přísluší postižené straně právo k rekursu proti nejbližšímu rozhodnutí, jež lze bráti v odpor, z čehož plyne, že rekurs takto odložený může býti podán samostatně, není-li tu již dalšího rozhodnutí, jež by bylo lze napadati, jakž tomu v souzeném případě, kde podáním dovolacího rekursu proti usnesení soudu rekursního z 30. listopadu 1934 R III 1116/34-6 byl pořad stolic vyčerpán, takže předpis § 524 c. ř. s. a § 78 ex. ř. v tomto případě přípustnosti rekursu nevadil. Ve věci odkazuje se na správné odůvodnění napadeného usnesení.