NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 2022.

Ani katastrální ani pozemkové mapě nelze přiznati konstitutivního významu ohledně skutečné výměry nebo rozsahu a polohy jednotlivých parcel.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1217/22.)
Žaloba manželů H-ových, by bylo uznáno právem, že žalovaní manželé František L. a Anna L-ová jsou povinni uznati neobmezené vlastnictví žalobců k pozemku čís. kat. 1046 а k stavební parcele čís. kat. 106, zapsaným ve vložce čís. 304 pozemkové knihy kat. obce Z. v imezích a hranicích původní mapy katastrální před zakreslením, nařízeným na základě ohlašovacího archu čís. 8 z roku 1915 zejména však k dílu, označenému v plánku z 22. února 1922 písmenem b ve výměře 160 m2, odstraniti plot tam postavený, a vrátiti díl ten do neobmezeného vlastnictví žalobců, byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta. D ů vody: Soud pokládá za rozhodnou pro řešení sporu okolnost, jaký byl knihovní stav stavební parcely čís. kat. 1046 a 106, zapsaných ve vložce čís. 304 pozemkové knihy obce Z. Dle shodného přednesu stran bylo soudem knihovním nařízeno zakreslení hranice mezi parcelou čís. kat. 1046 a 106 s jedné a parcelou čís. kat. 1045/1 s druhé strany dle ohlašovacího archu ze dne 1. června 1915 tak, jak odpovídala přítomnému stavu v době, kdy vlastníci parcel čís. kat. 1046 a 160 byla Gabriela Z-ová. Dle nesporného udání stran koupil tyto pozemky od Gabriely Z-ové trhovou smlouvou ze dne 30. července 1918 František S., od něhož je koupili žalobci trhovou smlouvou ze dne 3. září 1918. Z tohoto skutkového podkladu vyplývá, že žalobci nabyli k pozemkům čís. kat. 1046 a 106 vlastnictví jen v těch hranicích, jaké byly patrny z pozemkové knihy po zakreslení opravy hranice dle ohlašovacího archu ze dne 1. června 1915. Žalobci nemohou s úspěchem namítati, že zakreslení hranic je neplatné a neúčinné, ježto Gabriela Z-ová nebyla o něm vyrozuměna, poněvadž tuto námitku mohla uplatňovati jen Gabriela Z-ová sama, pokud byla vlastnicí sporných pozemků. Nástupce Gabriely Z-ové ve vlastnictví sporných pozemků byl rovněž jich vlastníkem v mezích a hranicích, vytčených pozemkovou knihou, a své vlastnictví v těchže mezích převedl na žalobce (§ 442 obč. zák.). Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Tím, že dřívější vlastnice pozemku čís. kat. 1046 nebyla vyrozuměna, byl porušen předpis nařízení ze dne 11. června 1883, čís. 91 ř. zák. k § 10 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 33 ř. zák., který připouští opravu mapy pouze, když strany o hraničně čáře se shodují. Nebyla-li pozemková mapa opravena způsobem předepsaným po slyšení účastníků, nemůže poskytovati důkaz o vlastnictví žalovaných co do objemu a hranic jejich pozemkové parcely. Provedená změna nebyla podle zákona o zakládání pozemkové knihy a § 35 nař. ze dne 10. července 1874, čís. 103 ř. zák. na listu podstaty statkové ve vložkách, které přicházejí v úvahu, vyznačena, a také nebyl dílec, o nějž jde, od pozemku čís. kat. 1046 odepsán a s pozemkem čís. kat. 1045 v dotyčné vložce sloučen. Nenabyli tedy žalovaní к němu po rozumu §§ 4a 8 knih. zák. vlastnictví, poněvadž práva knihovní se nabývají, převádějí, obmezují a ruší jediné zápisem do knihy hlavní, jejíž součástkami jest ovšem sbírka listin a pozemková mapa. Nebyl-li zápis v pozemkové knize vykonán, nemůže přijíti ustanovení § 64 knih. zák. vůbec v úvahu. Pokud se namítá, že žalobci nabyli pozemku čís. kat. 1046 po opravě mapy pozemkové a v těch mezích, jak jejich předchůdcové pozemku toho užívati oprávněni byli, zůstává právě v tomto bodu řízení neúplným, když nebyl zjištěn skutečný stav obou sousedících parcel, udání stran právě v tomto směru se rozcházela a žalovaní zvláště namítali, že plot byl zřízen se svolením Gabriely Z-ové a v přítomnosti její zástupkyně Emilie Z-ové. Žalovaní opírají nabytí dílce o vydržení (§ 1460 obč. zák.), kterýžto způsob nabytí vlastnictví podle přednesení stran jedině může přijití v úvahu, nabídli o tom důkaz svědky a slyšením stran, žalobci tato skutková podání popřeli, a přes to soud procesní důkazů nepřipustil a žalobu zamítl z důvodu již uvedeného, kterého soud odvolací nesdílí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Právní posouzení věci soudem odvolacím není pochybeno, jak stížnost má za to. Správně poukazuje napadené usnesení k tomu, že ustanovení § 64 knih. zák. nevadí dalšímu projednání této rozepře, neboť nejedná se o zápis do hlavní pozemkové knihy, nýbrž toliko o úřední opravu hranic v mapě pozemkové knihy, kterážto oprava jest toliko rázu administrativního. Opravou touto sjednána byla toliko shoda mezi katastrální a pozemkovou mapou a mezi skutečným stavem; účel těchto map vyžaduje toho, by jejich stav odpovídal skutečnosti. Ve stavu skutečném mohou pak nastati změny buď právním jednáním mezi účastníky, nebo právními skutečnostmi, z nichž lze za určitých podmínek odvoditi nabytí práva vlastnického, tak zejména vydržením. Obě mapy mají tudíž význam pouze deklaratorní, pokud není pochybnosti o tom, že jsou správné; nelze jim však přiznati význam konstitutivní ohledně skutečné katastrální výměry nebo rozsahu a polohy jednotlivých parcel. Žalobcové, nastupující vlastnickou žalobou podle §§ 366 a 369 obč. zák. k spornému dílci »B« ve výměře 160 m2 z parcel čís. 1046 a 106 a domáhající se vrácení tohoto pruhu na žalovaných, pokud se týče odstranění plotu, tam postaveného, neuznávají knihovního stavu, jenž nastal po provedení opravy hranic na základě ohlašovacího archu čís. 8 obce Z. z roku 1915, nýbrž popírají jeho správnost. Proto nelze ani tomuto knihovnímu stavu parcel čís. 1046 a 106 v době jejich kupu žalobci přiznati význam pro spor jedině rozhodující. Tím odpadl také jediný důvod pro zamítnutí žaloby, který uplatnil soud prvý. Popřením správnosti opravy hranic popírají žalobci také správnost právního jednání, po případě právní skutečnosti, jež jí sloužily za podklad, a jest tudíž na nich, by svou vlastnickou žalobu podepřeli skutkovými tvrzeními a důkazy, že nabyli vlastnictví k spornému pruhu oni, a že žalovaní, kteří jej drží v moci, nejsou jeho vlastníky. Pro případ, že by se jim důkaz ten nepodařil, zbývá žalovaným protidůkaz, že přes původní vlastnictví žalobců nabyli oni vlastnictví vydržením. Tohoto protidůkazu nebude tedy zapotřebí, nezdaří-li se žalobcům vůbec důkaz, že nabyli vlastnictví k spojnému pruhu.

Citace:

č. 2022. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1067-1069.