NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 3686.

Každý společník, jenž má právo zastupovati veřejnou obchodní společnost, může platně odvolati prokuru za účelem výmazu z rejstříku. Lhostejno, že byl oprávněn zastupovati společnost kolektivně s prokuristou a že dle společenské smlouvy mohla býti prokura odvolána jen ve shodě veřejných společníků.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1924, R II 89/24.)
Žádost veřejné společnice Marie H-ové, by odvolání prokury Otta H-a veřejným společníkem Hansem W-em nebylo vzato na vědomí a by jeho návrh na výmaz prokury byl zamítnut, rejstříkový soud zamítl. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Podle čl. 118 obch. zák. jest každý společník, který jest zmocněn společnost zastupovati, také oprávněn odvolati prokuru s právním účinkem vůči třetím osobám, tudíž i za účelem zápisu do obchodního rejstříku. Názor stěžovatelky, že Hansu W-ovi, který jest nesporně společníkem veřejné společnosti, toto právo nepřísluší z důvodu, že jest oprávněn, zastupovati společnost kolektivně s prokuristou Otto H-em, je mylným. Společníkovi a to každému jest již zákonem propůjčena moc k zastupování společnosti. Ovšem smlouvou může společník býti vyloučen z této moci, což by nastalo zejména tehdy, kdyby súčastněné strany se dohodly na kolektivním zastupování, kdy buď všichni nebo více společníků, ale jen společně jsou zmocněni společnost zastupovati. V takovém případě by pak pouze jediný kolektivní zástupce nebyl oprávněn bez spolupůsobení ostatních společníků jednati, když společníkem ku zastupování oprávněným jsou jen všichni společníci dohromady. Avšak o žádný z těchto případů se tuto nejedná. Společník Hans W. nebyl smlouvou, na níž se stěžovatel odvolává, ze zastupování vyloučen a okolnost, že je oprávněn zastupovati společnost kolektivně s prokuristou Ottem H-em, nemohla býti na újmu jeho právu k zastupování společnosti vůči třetím osobám, když tu nejde o kolektivní zastupování, jaké má zákon na mysli (společné oprávnění několika společníků k zastupování). Toto omezení společníka Hanse W-a vázalo ho jen v jeho poměru uvnitř společnosti, avšak neodnímalo mu práva čl. 118 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest sice pravda, že odvolání prokury Otty H-a, veřejným společníkem Hansem W-em bez souhlasu stěžovatelky jako druhé veřejné společnice příčí se výslovnému ustanovení čl. 14. společenské smlouvy ze dne 28. září 1923, dle něhož Ottovi H-ovi byla udělena prokura na dobu trvání společenské smlouvy, tedy do dne 31. prosince 1928, jež může býti odvolána v každém případě jen ve vzájemné shodě obou veřejných společníků; leč přes to právem soud rejstříkový vyhověl návrhu Hanse W-a na výmaz prokury a srovnává se také potvrzující usnesení soudu rekursního se zákonem. Dle §u 22 min. nařízení ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák. má se soud při povolování zápisů do obchodního rejstříku obmeziti na zjištění oprávnění žadatelova k vydobytí navrhovaného zápisu, jak toto vyplývá ze zákona a ze stavu rejstříku. Dle spisů jest k zastupování a znamenání společnosti z obou společníků oprávněn jen Hans W., ovšem kolektivně s prokuristou Ottou H-em. Po rozumu čl. 118 obch. zák. jest zrušení prokury oproti třetím osobám — a o to tu jde — účinným, stalo-li se společníkem, oprávněným k zastupování společnosti, jímž jest v tomto případě Hanuš W. Z tohoto ustanovení zákona ve spojení s čl. 54 obch. zák., dle něhož prokura kdykoliv jest odvolatelná, a s čl. 45 obch. zák., jenž nařizuje, by zrušení prokury bylo opovězeno do obchodního rejstříku, a konečně z úvahy, že zřízení prokury jest věcí důvěry, plyne zřejmě, že právu Hanuše W-a na výmaz prokury není na závadu ani okolnost, že firmu zastupuje kolektivně s prokuristou. Tolik stačí dodati ku správným důvodům napadeného usnesení.

Citace:

č. 3686. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 495-496.