NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10303.

Při nároku na náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti není žalobce povinen dokazovati více, než porušení smluvní povinnosti druhou stranou. Na žalovaném jest, by prokázal, že ho nestihá zavinění na porušení smluvní povinnosti. Pokud jest pokládati »Sletovou scénu«, vydanou československou obcí Sokolskou, za publikaci podobnou oficielnímu pořadu sletovému.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1930, Rv I 1657/29.) Žalobci převzali podle úmluvy s Československou obcí Sokolskou (Č. O. S.) vydání a výhradní rozprodej úředního pořadu VIII. všesokolského sletu za ujednanou úplatu 150000 Kč, proti čemuž se Československá obec Sokolská zavázala, že nebude vydána slavnostním výborem ani kýmkoliv jiným podobná publikace, že zakročí proti každému, kdo by podobnou publikaci vydal a že upozorni jednak veřejnost, jednak Sokolstvo, že onen pořad jest jediným pořadem úředním a správným. Pořad měl býti prodáván v drobném po 2 Kč. Pokud šlo o insertní část pořadu, vyhradila si Č. O. S. právo předchozí kontroly. Žalobci smluvenou úplatu 150000 Kč sokolské obci zaplatili. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalované Československé obci Sokolské náhrady škody, ježto žalovaná nesplnila povinnosti převzaté smlouvou, vydavši »Sletovou scénu«, »Sletového průvodce Prahou« a trpěvši rozprodej »Sletového zpravodaje«. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů, pokud se týkaly žalobního nároku opřeného o vydání a o rozprodej »Sletové scény« a o rozprodej »Sletového zpravodaje«, a vrátil věc prvému soudu, by v rozsahu zrušení dále jednal a ji znovu rozhodl, jinak dovolání nevyhověl.
Důvody:
Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), přicházejí v úvahu jako podobné publikace oficielního programu sletového, jehož výhradné povolení tisku a rozprodeje bylo žalovanou stranou žalobcům, jak nesporno, uděleno, podle tvrzení žalobců tři publikace, a to »Sletová scéna«, »Sletový průvodce Prahou« a »Sletový zpravodaj«. Pokud, jde o »Sletovou scénu«, vytýkají dovolatelé, že odvolací soud neprávem nepokládal »Sletovou scénu«, vydanou žalovanou stranou, za publikaci podobnou oficielnímu pořadu sletovému. Výtka ta jest opodstatněna. Oficielní pořad sletový obsahuje popis sletové scény »Kde domov můj«. Přihlédne-li se k obsahu tiskopisu »Sletová scéna«, popisuje se v něm zevrubněji význam jednotlivých obrazů, než jest tomu v oficielním pořadu sletovém, jest tudíž »Sletová scéna« zevrubným popsáním onoho programového bodu, tudíž částečným programem rozvedeným. Z toho plyne, že byla »Sletová scéna« nade vši pochybnost podobnou publikací jako oficielní program sletový a nelze přisvědčiti právnímu názoru nižších soudů, že »Sletová scéna« není takovouto podobnou publikací. Jest nesporno, že se podle smlouvy stran zavázala žalovaná strana, že žádná oficielnímu programu sletovému podobná publikace nebude vydána. Jde proto o to, zda žalovaná, strana vydáním a rozprodejem sletové scény porušila svůj smluvní závazek. Nižší soudy vzhledem k svému právnímu hledisku, že »Sletová scéna« není publikací podobnou oficielnímu programu sletovému, se nezabývaly touto otázkou. Bude proto v tomto směru použitím § 182 c. ř. s. řízení doplniti a učiniti příslušná zjištění. Žalovaná strana sama tvrdí, že k žádosti žalobců byl oficielní pořad sletový doplněn popisem obsahu scény; tím stal se podle vlastního tvrzení žalované popis ten součástí oficielního programu sletového a nebyla žalovaná strana oprávněna popis ten jest sama vydati, třebas se zevrubnějším vylíčením jednotlivých obrazů, jak se stalo ve Sletové scéně, neboť šlo v tomto případě, jak již uvedeno, o publikaci podobnou oficielnímu pořadu sletovému. Žalovaná tvrdila však dále, že žalobcům bylo známo, že byl vydán technický popis scény a že nic proti tomu nenamítali. Zda tomu tak, nižší soudy nezjistily. Pakli ano, bude třeba dále zjistiti, zda žalobci věděli, že publikace »Sletová scéna« jest určena nejen jako pomůcka pro cvičení, nýbrž i pro veřejnost. Nevěděli-li žalobci vůbec, že »Sletová scéna« bude vydána, po případě, že bude vydána také pro veřejnost, pokud se týče nedali-li k vydání takovému svůj souhlas ať výslovně nebo mlčky, nemůže býti pochybnosti o tom, že vydáním sletové scény pro veřejnost porušila žalovaná strana smluvní závazek, že žádnou publikaci podobnou oficielnímu sletovému programu nevydá. Žalobci spatřují však porušení smluvního závazku žalované strany nejen ve vydání publikace »Sletová scéna«, nýbrž i v jejím rozprodeji. Vším právem. Neboť zadala-li žalovaná strana, jak nesporno, výhradně rozprodej oficielního programu sletového žalobcům, nesměla dáti bez jejich vědomí a souhlasu do rozprodeje »Sletovou scénu« jakožto publikaci, oficielnímu pořadu sletovému podobnou. Nižší soudy se vzhledem k svému mylnému právnímu hledisku nezabývaly touto otázkou a zůstalo proto i v tomto směru kusým řízení nižších soudů. Bude proto třeba zjistiti, zda »Sletová scéna« byla určena pro veřejnost a jako taková všeobecně rozprodávána. Bylo-li tomu tak a dál-li se rozprodej bez vědomí a souhlasu žalobců, porušila žalovaná i v tomto směru svůj smluvní závazek. Pokud jde o »Sletového průvodce Prahou«, jest zjištěno nižšími soudy, že žalobce M. prohlásil, že nebude činiti proti němu žádné kroky. Nebyla proto žalovaná strana povinna zaříditi něco v tomto směru. Že prvý žalobce nesouhlasil s tímto prohlášením druhého žalobce, pokud se týče, že druhý žalobce nebyl zmocněn k tomuto prohlášení, nebylo žalující stranou tvrzeno. Pokud jde o »Sletového zpravodaje«, správně dovodil odvolací soud, že žalovaná byla podle smlouvy jen povinna podporovali žalobce proti vydávání této publikace a jest zjištěno, že tomuto svému smluvnímu závazku vyhověla, takže nelze mluviti v tomto směru o porušení smluvního závazku žalovanou stranou. Pokud pak jde o rozprodej »Sletového zpravodaje«, správně uvádí odvolací soud, že, zadala-li žalovaná žalobcům výhradní rozprodej oficielního programu u všech vchodů na sletišti, převzala tím na sebe smluvní závazek postarati se o to, by se neprodávaly jiné podobné publikace na těchto místech, tudíž ani »Sletový zpravodaj«, o němž je nesporno, že obsahoval sletový pořad, pokud se týče zameziti prodej takovýchto podobných publikací na těchto místech. Jest zjištěno, že se »Sletový zpravodaj« prodával na sletišti. Tím jest prokázáno, že žalovaná strana nezamezila prodej podobných publikací na sletišti, že tudíž nedostála své smluvní povinnosti shora uvedené, ježto jde o náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti, nebyli žalobci povinni dokazovati více, než porušení teto smluvní povinnosti druhou stranou, což prokázali. Naproti tomu bylo věcí žalované strany podle § 1298 obč. zák., by prokázala, že ji nestihá zavinění na porušení této smluvní povinnosti. S tohoto právního hlediska však nižší soudy věc neřešily a zůstalo proto řízení nižších soudů i v tomto směru kusým a bude je třeba doplniti, po případě použitím § 182 c. ř. s.

Citace:

Čís. 10303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 683-686.