NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2179.

Okolnost, kterou obžalovaný zavinil svou vazbu vůbec, nebrání jejímu započtení ve smyslu §u 55 a) tr. zák., jsou-li tu konkrétní okolnosti, které měly bez jeho zavinění v zápětí prodloužení vazby nad míru, podmíněnou pravidelným během věcí.
Pokud jest započísti vazbu v cizině.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1925, Zm I 812/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením krajského soudu v Chebu ze dne 30. září 1925 byl porušen zákon v předpisu §u 55 a) tr. zák., usnesení to se zrušuje a uznává se právem, že se obžalovanému započítává do trestu podle §u 55 a) tr. zák. také vyšetřovací vazba od 16. května do 30. května 1925.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu v Chebu ze dne 18. června 1925 byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. c), 179 tr. zák. a odsouzen k trestu těžkého žaláře 6 měsíců, zostřeného a doplněného jedním postem měsíčně. Do trestu byla mu podle §u 55 a) tr. zák. započtena zajišťovací a vyšetřovací vazba od 30. května do 18. června 1925. Obžalovaný, který nastoupil trest dne 18. června 1925, podal dne 30. září 1925 u krajského soudu žádost, by mu do trestu byla započtena také vazba od 16. do 30. května 1925. Jde tu o zajišťovací vazbu, v níž byl obžalovaný v Německu ode dne 16. května 1925 (kdy končil jeho trest 4 roků a 3 měsíců káznice, uložený mu rozsudkem soudu při zemském soudě 1. v Berlíně ze dne 16. května 1922) do dne 30. května 1925, kteréhožto dne byl obžalovaný z trestnice v Brandenburgu dodán krajskému soudu v Chebu. Žádosti obžalovaného krajský soud v Chebu usnesením ze dne 30. září 1925 nevyhověl s odůvodněním, že ona vazba byla zaviněna samotným obžalovaným, proti němuž vydán byl zatykač. Usnesení příčí se zákonu, je sice pravda, že na obžalovaného byla uvalena řádná vazba vyšetřovací jen z důvodu §§ů 175 čís. 2 a 180 tr. ř. a že zatykač byl naň podle svého odůvodnění vydán proto, že (po spáchaném trestném činu) uprchl. Než tento povšechný moment, přicházející v úvahu jako okolnost, kterou obžalovaný zavinil svoji vazbu vůbec, ustupuje v pozadí před konkrétními okolnostmi, které měly bez zavinění obžalovaného v zápětí prodloužení jeho vazby nad míru, podmíněnou pravidelným během věcí. Okolnost, zdůrazňovaná v usnesení krajského soudu, že proti obžalovanému vydán byl zatykač, postrádá tudíž významu obžalovanému nepříznivého při řešení otázky, zda zavinil obžalovaný svoji vazbu od 16. do 30. května 1925. Ze spisů je naopak zřejmo, že se nestalo zaviněním obžalovaného, nebyl-li (ač k přípravě toho bylo za trestní vazby, v níž se nacházel v Německu, dosti času) dodán ke krajskému soudu v Chebu ihned po skončení této trestní vazby, nýbrž držán byl v Německu ještě dále po 14 dní ve vazbě zajišťovací. Že ani nalézací soud nepřikládal zatykači proti obžalovanému původně význam okolnosti, nasvědčující jeho zavinění na vazbě, je patrno z toho, že v rozsudku započetl mu podle §u 55 a) tr. zák. do trestu vazbu od 30. května do 18. června 1925. Výrok ten není sice v rozhodovacích důvodech rozsudkových nijak odůvodněn, než výrokem samým naznačil nalézací soud sice nepřímo, však způsobem, nepřipouštějícím vzhledem ke znění §u 55 a) tr. zák. nižádných pochybností, že tuto část vazby pokládá za obžalovaným nezaviněnou, neboť jinak nebyl by mohl ani tuto vazbu započítati mu do trestu. Není pak nejmenší příčiny, by co do otázky zavinění obžalovaného na vazbě bylo rozeznáváno mezi jeho vazbou od 16. do 30. května 1925 na jedné straně a od 30. května do 18. června 1925 na straně druhé. Ocitl se tudíž nalézací soud v rozporu se svým vlastním stanoviskem, jemuž byl původně dal v rozsudku výraz, když v onom svém pozdějším usnesení vyslovil, že onu prvou část své vazby obžalovaný sám zavinil.

Citace:

Recueil de documents en matière pénale et pénitentiaire. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1935, svazek/ročník 74, číslo/sešit 1, s. 69-69.