Čís. 17533.

Vlastnictví k vydraženým movitým věcem nabývá se teprve zaplacením kupní ceny a převzetím věcí vydražitelem. Totéž platí při prodeji věcí z volné ruky podle § 280, odst. 1 ex. ř.
V tom, že výkonný orgán po příklepu věcí vydražiteli od něho celou kupní cenu přijme, je spatřovali jeho souhlas s tím, aby vydražitel převzal vydražené věci do vlastnictví. Nesejde na tom, dojde-li k tomu při dražbě nebo teprve později a účinkoval-li při převzetí výkonný orgán, či nikoliv.
Rozhoduje jen, převzal-li vydražitel věci tak, že mu tím byla sjednána možnost bezprostředního panství nad nimi.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1939. Rv I 1175/39.)
Srov. Sb. n. s. č. 17285.
Žalující strana opírajíc žalobu o předpis § 37 ex. ř. domáhá se vyloučení svršků, zabavených v exekuci č. j. E... tvrdíc, že je vlastníci oněch svršků, jichž nabyla koupí z volné ruky podle § 280 (1) ex. ř.
Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Koupí z ruky podle § 280 (1) ex. ř. o sobě nepřechází vlastnictví, nýbrž teprve odevzdáním (Tilsch — Einfluss der Civilprozessgesetze auf das materielle Recht, 2. vyd., str. 100, Sb. n. s. č. 13224). Příklep o sobě zjednává vlastnictví výlučně u věcí nemovitých, nikoli movitých (Randa: Právo vlastnické, VII. vyd., str. 174). Jde tedy o to, zda došlo k odevzdání vylučovaných svršků. V tomto směru přednesla žalující strana, že žalobce převzal držbu dotekem. Při ústním jednání pak uvedl, že předání svršků stalo se dne 17. ledna 1939 exekutem Václavem H. Jde tedy o otázku, zda odevzdání, nutné při prodeji podle § 280 (1) ex. ř. musí provésti výkonný orgán či dlužník. Jde o prodej nucený, který provádí exekuční soud zpravidla proti vůli dlužníka, aby bylo docíleno zpeněžení podstaty, kterou by bylo lze vydati vymáhajícímu věřiteli nebo rozděliti mezi více vymáhajících věřitelů (§ 283, 285 ex. ř.). Dlužníku se nedostává vůle, nutné k svobodnému smluvnímu projevu. Jeho osoba ustupuje do pozadí (Tilsch, Einfluss, str. 100), na místo ní vystupuje správa exekuční podstaty. Odevzdání výkonným orgánem je výslovně
podmínkou tradice při nucené dražbě svršků (§ 278 ex. ř.). Totéž platí i o koupi podle § 280 (1) ex. ř. I tu bude vyloučen exekut sám, z; disiposičních aktů o prodávaných věcech a zejména nebude moci sám provésti odevzdání s právními účinky převodu vlastnictví. I kdyby se však připustilo, že odevzdání po výkonu prodeje může uskutečniti i exekut, mohlo by jíti jedině o takový akt, který zjednává nabyvateli výlučné faktické panství nad věcí (§ 312, 309 o. z. o.). Jím není pouhý dotyk věcí kupcem, tvrzený v žalobě, ani uchopení věci ani prohlášení exekuta, že věc předává a kupce, že věc přejímá, ani o sobě přemístění na jiné místo, ani nalepení nálepek s textem »Majetek J. S.« (žalobce), nýbrž akt, jímž se držba věcí, tedy výlučné faktické panství nad věcí získává, čehož V souzeném případě nebylo.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Při exekuční dražbě věcí nemovitých nepřechází sice vlastnictví k vydraženým předmětům na vydražitele již udělením příklepu, nýbrž teprve zaplacením kupní ceny a převzetím věci (§ 278 ex. ř.). Totéž platí i při prodeji z volné ruky podle ustanovení § 280, odst. 1 ex. ř., takže kupitel nenabývá tu vlastnictví již usnesením exekučního soudu, že se přijímá jeho návrh, aby z volné ruky převzal zabavené předměty za odhadní cenu, nýbrž zase teprve zaplacením a převzetím předmětů těch. Platí tudíž o nabytí vlastnictví k věcem prodaným z volné ruky v zásadě předpisy §§ 423 a násl. obč. zák. Žalobce tvrdí, že veškeré předměty, o něž je spor, převzal již při dražbě do své držby dotekem a později, když žalovanou stranou průběhem vylučovacího sporů C VI 155/38 byla projevena pochybnost o účinnosti této tradice, převzal prý veškeré tyto svršky znovu do své hmotné držby dne 17. ledna 1939, a to tím způsobem, že exekutem Václavem H. byl mu odevzdán každý jednotlivý kus z ruky do ruky za současného prohlášení exekutova, že svršek v dražbě koupený předává, a žalobcova, že svršek ten do vlastnictví přejímá, mimoto, že takto převzaté věci přenesl s místa původního na místo jiné a na jednotlivé kusy nalepil nálepky s textem: »Majetek J. S.«, t. j. žalobce. I když prvá část přednesu žalobcova, že převzal svršky do dražby dané již při dražbě »dotekem«, je rázu zcela povšechného, ježto žalobce tu neuvádí žádného konkrétního skutkového podkladu pro opodstatnění tohoto tvrzení, jsou přece v dalším jeho přednesu, že svršky ty převzal do své hmotné držby dne 17. ledna 1939, tvrzeny všechny náležitosti hmotného odevzdání a převzetí ve smyslu § 426 případně § 427 obč. zák. S právním názorem odvolacího soudu, že při tomto tvrzeném převzetí vylučovaných předmětů by musil nutně spolupůsobiti výkonný orgán, souhlasiti nelze. Z exekučních spisů okresního soudu exekučního v P. vyplývá, že byl výkonným orgánem proveden prodej z volné ruky, že všechny zabavené předměty byly přiklepnuty nynějšímu žalobci Josefu S., který celou kupní cenu výkonnému orgánu vyplatil, a tento ji přijal. V tom je spatřovato souhlas výkonného orgánu s tím, aby vydražitel koupené věci převzal do vlastnictví a ne- sejde na tom, kdy se tak stalo, .zda hned při dražbě anebo snad teprve později. Rozhodujícím tu jest jediné převzetí věcí. Proto také exekuční řád mluví jen o převzetí věcí nejvyšším podatelem, aniž by se zvláště zmiňoval o odevzdání jich výkonným orgánem, neboť potřebný souhlas výkonného orgánu ku převzetí prodané věci je dán již tím, že příklep byl udělen a kupní cena výkonným orgánem přijata. V důsledku toho bylo také do exekuční novely pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (zákon ze dne 19. ledna 1928 č. 23 Sb. z. a n.), jíž měly býti unifikovány zákonné předpisy o exekuci na jmění movité, pojato ustanovení, že vlastnictví k vydraženým předmětům přechází na vydražitele zaplacením kupní ceny a převzetím věci. Exekuční řád v § 278 sice stanoví, že předměty do dražby dané musí býti podatelem; ihned převzaty, leč neučinil-li tak podatel, nemůže přece pozbýti svého nároku z uděleného příklepu, když v zákoně žádná taková sankce vyslovena není. Převzal-li tedy žalobce skutečně vylučované věci tak, že mu tím byla zjednána možnost bezprostředního panství nad nimi, nabyl k nim vlastnictví, a to bez ohledu na to, kdy se tak stalo a účinkoval-li při převzetí tom výkonný orgán čili nic. 'Poněvadž nižší soudy následkem svého mylného právního názoru neposuzovaly věc s hledisek právě naznačených a, neučinily v této příčině potřebných skutkových zjištění, byly rozsudky nižších soudů ve smyslu ustanovení § 510 c. ř. s. zrušeny.

Citace:

čís. 17533. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 757-759.