NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 4510.

Do usnesení vrchního zemského soudu v otázce, zda jest do advokátní praxe započítati vojenskou službu, jest přípustnými odvoláni k nejvyššímu soudu. Vojenskou službu nelze započítati do advokátní praxe tomu, kdo byl zapsán do seznamu kandidátů advokacie po 12. říjnu 1922.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1924, R II 426/24).
Napadeným rozhodnutím výboru advokátní komory nebylo žádosti kandidáta advokacie o započtení vojenské služby do praktického zaměstnání vyhověno s poukazem na ustanovení §u 2 nařízení ze dne 6. září 1922, čís. 262 sb. z. a n., jelikož jeho zápis do seznamu advokátů nastal teprve 6. listopadu 1922. Odvoláním domáhal se odvolatel změny napadeného rozhodnutí v ten rozum, aby mu vojenská služba od 15. listopadu 1915 až do dne 28. října 1918 do povinné prakse advokátní byla započtena. Vrchní zemský soud odvolání nevyhověl, zdůrazniv, že, udává-li odvolatel, že podmínky §u 2 citovaného nařízení platí jen pro kandidáty, na něž se § 1, odstavec prvý nevztahuje, t. j. kandidáty, kteří v praksi advokátní ať jako advokátní koncipienti nebo jako kandidáti advokacie v soudní praksi dosud nebyli, nemá toto tvrzení v citovaném ustanovení žádné opory. Nejvyšší soud odvolání nevyhověl. Důvody:
Odvolání dlužno sice dle čl. I. poslední odstavec vl. nař. ze dne 9. prosince 1919, čís. 651 sb. z. a n., jenž zůstal v platnosti i za vl. nař. ze dne 6. září 1922, čís. 262 sb. z. a n., pokládati za přípustné, avšak jest neodůvodněno, protože předpis §u 2 posléze citovaného nařízení jest příliš určitý a jasný, než aby nějakými vývody bylo možno smysl jeho, jenž může býti jen takový, jaký jeho doslov udává, zatemniti, jak se o to stěžovatel pokouší. Přehlíží důvod předpisu toho, že výhody z důvodů válečné služby musí jednou pominouti a že předpis právě klade určitou mez.

Citace:

č. 4510. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 834-835.