Č. 10240.

Horní právo: Není nezákonné, uloží-li horní úřad horněpolicejní opatření týkající se provozování hor pachtýři horního díla.
(Nález ze dne 21. prosince 1932 č. 20034.)
Věc: Obec K. proti báňskému hejtmanství v Praze (vrch. báň. rada Dr. Heřman Wachter, za zúč. Čes. obchodní společnost v Ústí n. L. adv. Dr. Max Kassovvitz z Teplic-Šanova) o zabezpečovací opatření v opuštěné povrchové jámě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 18. října 1929 upozornila obec K. revírní báňský úřad v T., že povrchové dobývání, provozované posléze firmou W. a spol. v Ú. v povrchové jámě Otokar v K., bylo ukončeno, že však podnikatelka opomenula učiniti bezpečnostní opatření, takže se ukazují trhliny na okresní silnici, následkem čehož je ohrožena také silnice, stromy na ní vysázené a příkopy potřebné k svádění vody se silnice té, a vznesla tyto návrhy: 1. ustanoviti komisionelní jednání na místě samém, zjistiti nebezpečí hrozící podle §§ 170 a 171 hor. zák. a vydati příslušné příkazy za použití §§ 172 a 173 cit. zák., 2. uložiti firmě W. složení kauce 30000 Kč ev. ji vyzvednouti v cestě politické exekuce, a 3. podnikatelce uložiti, aby jámu po povrchovém dobývání vyplnila odklizovým materiálem, jejž získá jinde. Po provedeném komis, jednání revírní báňský úřad v dohodě s okresním úřadem výměrem ze 13. ledna 1930 nařídil firmě A. W. ve smyslu §§ 170, 171, 220 a násl. hor. zák. bezpečnostní opatření tak, jak je při komisi navrhl hornický znalec, kauci k zajištěni těchto opatření jí však neuložil. — Odvolání, jež z výměru toho podala obec K., žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Hlavní námitka stížnosti obrací se proti tomu, že nařízená bezpečnostní opatření byla uložena pachtýři horního díla, firmě W. a spol. a nikoli majiteli jeho, t. j. české obchodní společnosti. — Námitku tuto neuznal soud důvodnou. Podle ustanovení § 187 hor. zák. je ovšem za šetření zákonných předpisů horních při provozování horního díla oproti báňskému úřadu zodpověděn podnikatel horního díla, jímž se v tomto ustanovení patrně rozumí majitel čili vlastník horního díla, ať již je provozuje osobně či pachtýřem. To je patrno z obratu »při provozu svého díla«, neboť přisvojovací náměstka »svoje dílo« ukazuje zřejmě na toho, komu horní dílo náleží, to jest na majitele horního díla. Ale v druhé větě prvního odstavce § 187 je ustanoveno, že tyto povinnosti majitele horního díla neruší se tím, že své horní dílo propachtoval. Tato věta by neměla dobrého smyslu, kdyby zákon nepředpokládal, že zákonné povinnosti při provozování horního díla postihují i pachtýře, a že tedy mohou báňským úřadem i tomuto býti povinnosti v příčině provozování hor přímo ukládány.
Výkladu tomuto nasvědčuje i závěrečný pasus prvního odstavce § 187, jímž se majiteli horního díla vyhražuje ex lege regres proti pachtýři, čímž patrně je míněn regres z toho důvodu, že pachtýř zákonných povinností nesplnil a tím majiteli hor výlohy způsobil. — Lze připustit, že pachtýře postihují jen zákonné povinnosti, týkající se samého provozu hor, tedy zejména povinnosti horněpolicejní povahy, že však tyto povinnosti jej postihují přímo, plyne již z povahy těchto povinností, jimž právě dle jejich povahy může dostáti v prvé řadě ten, kdo horní dílo fakticky provozuje, což jest při propachtování horního díla právě pachtýř. — Je tedy námitka, že horněpolicejní příkazy — a jen o takové v případě dnešního sporu jde — měly býti uloženy přímo majiteli horního díla, bezdůvodná.

Citace:

Č. 10240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 818-819.