NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8399 —
Č. 8399.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Aby zaměstnanec stát. podniku báňského splnil podmínky § 8 bodu 1 a) zákona č. 289/20 pro přeřaděni do kategorie státních podúředníků, není třeba, aby mimo zkoušku strojnickou měl také ještě zvláštní zkoušku topičskou.
(Nález ze dne 30. ledna 1930 č. 1390.)
Věc: Michal F. v H. proti ministerstvu veřejných prací o přeřadění do kategorie státních podúředníků resp. zřízenců podle zák. č. 289/20.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lově žádosti o přiznání hodnosti podúředníka a zařádění do stupnice služného, stanovené pro podúředníky zákonem č. 541/19 z důvodu, že st-1, jak z předložených dokladů bylo mimo jiné zjištěno, vykonal toliko zkoušku strojnickou, ač podle ustanovení § 8 č. 1 lit. a) zák. č. 289/20 zařadění to učiněno jest — mimo splnění dalších sub 2 a 3 cit. § stanovených předpokladů — závislým též na tom, že zaměstnanec v § 7 zmíněný složil úředně stanovenou jak topičskou, tak i strojnickou zkoušku.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
§ 8 cit. zák. stanoví sub 1, 2 a 3 podmínky, které nutně musí být splněny, aby zaměstnanci státního báňského podniku v § 7 cit. zák. uvedenému přiznána byla hodnost podúředníka a týž zařaděn byl do stupnice služného, stanoveného pro podúředníky zákonem č. 541/19. Ke splnění podmínky, stanovené v § 8 sub 1. se vyžaduje, aby zaměstnanec vyhověl požadavkům, uvedeným sub lit. a) nebo b) neb c).
Žal. úřad zamítl st-lovu žádost o přeřaděni do kategorie podúřednické jedině z důvodu, že st-1 nevyhověl podmínce stanovené v § 8 č. 1 lit. a) cit. zák., poněvadž podle předložených dokladů bylo mimo jiné zjištěno, že složil jen jednu zkoušku, totiž zkoušku strojnickou, kdežto § 8 č. 1 lit. a) cit. zák. vyžaduje složení jak topičské, tak i strojnické zkoušky; stížnost naproti tomu hájí stanovisko, že st-1 má nárok, aby byl přeřaděn do kategorie podúřednické podle zák. č. 289/20 již proto, že složil zkoušku strojnickou a jako úředně zkoušený strojvůdce měl déle než 15 let dozor nad obsluhou běžného stroje při státním podniku důlním a že tedy předpoklad stanovený v § 8 č. 1 lit. a) cit. zák. jest u st-le splněn již tím, že složil zkoušku strojnickou. Jest tudíž na sporu jedině otázka, zda st-1 tím, že složil jen zkoušku strojnickou, splnil požadavek v cit. § 8 č. 1 lit. a) stanovený.
§ 8 č. 1 lit. a) zák. č. 289/20 stanoví, že zařádění zaměstnance do stupnice služného, stanoveného pro podúředníky zákonem č. 541/19 jest závislým na tom, »složil-li úředně ustanovenou jak topičskou, tak i strojnickou zkoušku«289/1920 sb., § 8. Doslov cit. ustanovení zákona nenutí k výkladu, že by se v každém případě požadovalo, aby jak strojnická, tak i topičská zkouška složeny byly každá zvláště a vydáno bylo o každé z nich zvláštní — Č. 8399 —
vysvědčení, nýbrž vzhledem k tomu, že se zde mluví o úředně ustanovené jak topičské, tak strojnické zkoušce, bude požadavku tomu učiněno zadost i tehdy, když bude složena úředně stanovená zkouška jediná, pak-li tato podle platných předpisů zahrnuje v sobě zkoušky obě, jinými slovy, když podle těchto předpisů se obě tyto zkoušky vykonávají uno actu složením zkoušky jediné.
Podle ustanovení § 5 nař. býv. uher. min. obch. z 30. března 1901 č. 17003, podle něhož sluší vzhledem k tomu, že jde o území slovenské, spornou otázku posuzovati, rozeznávají se tyto druhy zkoušek: a) pro lodní strojníky, b) pro strojvůdce, c) pro obsluhovače stabilních parních strojů, d) pro obsluhovače lokomobil, e) pro obsluhovače parních kotlů.
§ 11 cit. nař. pak stanoví, že »byl-li někdo uznán způsobilým pro vyšší kvalifikaci, opravňuje jej výsledek zkoušky také k vykonávání oněch služeb, pro něž je třeba nižší kvalifikace«. Aplikuje-li se zásada zde vyslovená na konkrétní případ, nutno dospěti k závěru, že vykonal-li st-1 s úspěchem zkoušku pro obsluhovače parních strojů, jak patrno z vysvědčení, které st-1 o této zkoušce ke své žádosti předložil a jehož pravost žal. úřadem není popřena, opravňuje ho výsledek zkoušky této také k obsluze parních kotlů, kterouž nutno nepochybně hodnotiti jako službu nižší kvalifikace než obsluhu parních strojů; v důsledku toho nebylo třeba, aby st-1 prokazoval svou způsobilost k obsluze parních kotlů ještě zvláštním vysvědčením o zkoušce topičské. Že uvedené vysvědčení opravňuje st-le nejenom k samostatné obsluze parních strojů, ale i kotlů, bylo na něm poznámkou techn. odboru župního úřadu ve Zvolenu výslovně konstatováno. Přihlédne-li se dále k ustanovení § 15 odst. b) cit. nař., dle něhož »osoby, které se hlásí ku zkoušce z obsluhy parních strojů a nemají dosud způsobilost k obsluze parních kotlů, zaplatí mimo poplatek za zkoušku strojnickou ještě 6 korun za zkoušku topičskou«, jest zřejmo, že ten, kdo složil zkoušku z obsluhy parních strojů, musil již dříve anebo nejpozději zároveň s touto zkouškou složití zkoušku topičskou, o které se mu však v případě posléz uvedeném nevydává zvláštní vysvědčení. Že na území, pro něž platí dosud zmíněné nař. býv. uh. min. obch. z 30. března 1901, zkouška z obsluhy parních strojů podmíněna jest zkouškou topičskou současně konanou, plyne konečně i z ustanovení § 13 tohoto nař., dle něhož k vydání druhopisu vysvědčení o zkoušce obsluhovačů strojů a kotlů jest oprávněna komise, u které dotyčná osoba složila tuto zkoušku a dále i z ustanovení § 14 cit. nař., dle něhož ti, kdo chtějí býti zaměstnáni na území Uherska při obsluhování strojů a topení kotlů na základě vysvědčení v cizině vystaveného, jsou povinni podrobiti se nostrifikaci před některou tuzemskou zkuš. komisí pro obsluhovače strojů. Předpokladem pro vydání vysvědčení o způsobilosti k obsluze parních strojů jest tedy v každém případě složení zkoušky topičské.
Prokázal-li tedy st-1 vysvědčením, které k své žádosti připojil, že složil zkoušku, předepsanou pro obsluhovače parních strojů, prokázal tím zároveň, že má způsobilost, které se nabývá složením zkoušky topičské. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že st-1 nesplnil podmínku, stanovenou — Ć. 8400 —
v § 8 č. 1 lit. a) zák. č. 289/20, posoudil věc po stránce právní mylně a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 8399. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 322-324.